Důležitou součástí pěstování plodin je i jejich skladování, a to hlavně u brambor, ovoce a zeleniny. Pro skladování vybíráme dobře vyzrálé a nepoškozené hlízy či plody a vzhledem k délce uskladnění je třeba zajistit také optimální podmínky.
BRAMBORY
Jak už jsme v našem článku o skladování této plodiny kdysi psali, nechají se po sklizni hlízy oschnout a dopřát čas jim musíme také na zhojení drobných povrchových zranění, která by mohla být vstupní branou pro skládkové choroby. Při další etapě skladování, v tak zvaném období klidu, je třeba zajistit, aby metabolické ztráty u hlíz byly co nejmenší. V této době tedy musíme snížit teplotu v celém skladovacím prostoru na minimum. Pro zabránění klíčení je nutná teplota 2 až 4 oC, která je nejvhodnější pro sadbové brambory. Při této teplotě nedochází sice ke klíčení, ale dojde k redukci cukrů a hlízy následně sládnou. Toto sládnutí není u sadbových brambor na závadu, nežádoucí je u konzumních brambor. Ty tedy skladujeme při vyšší teplotě, zhruba 5 až 7 oC.
Nejčastější skládkové choroby:
Fusariová hniloba – tu způsobuje řada hub rodu Fusarium. Zdrojem infekce je půda. K infekci hlíz dochází přes mechanicky poškozená pletiva. Příznakem napadení jsou koncentricky zvrásněné nekrotické skvrny na slupce s výskytem mycelia bílé, žluté nebo růžové barvy. Dužnina hlíz je napadena bílým myceliem. Při vyšší vlhkosti dochází k sekundární infekci ostatních hlíz. Pokud je zajištěno dostatečné větrání a s hlízami se nemanipuluje, pak napadené hlízy mumifikují a infekce se dále nerozšiřuje.
Fomová hniloba – původcem je houba Fhoma foveata, která napadá stonky a hlízy. K infekci dochází přes mechanické poškození pletiv. Patogen přežívá v půdě jen krátkou dobu a choroba se šíří jen napadenou sadbou. Na slupce se tvoří propadlé nekrotické skvrny s hladkým povrchem. Pod nekrózami se vytvářejí dutiny s fialově šedým myceliem
Měkká hniloba hlíz – nejdůležitějším původcem je Pectobacterium carotovorum (Erwina carotovora). Výskyt měkké hniloby stoupá při vyšší teplotě ve vegetaci a rozhodujícím zdrojem infekce jsou napadené sadbové hlízy.
Plíseň bramborová (Phytophtora infestans) – napadení se pozná podle rezavého zabarvení dužniny pod slupkou, která stromečkově proniká do dužniny.
Ochrana proti skládkovým chorobám spočívá především v maximálním snížení poškození hlíz při sklizni, v důsledné chemické ochraně během vegetace a také v zajištění správných podmínek skladování.
OVOCE – JÁDROVINY
Také jablka a hrušky je třeba během procesu skladování pravidelně kontrolovat a v případě potřeny napadené plody okamžitě likvidovat. Jen tak zabráníme přenesení infekce a znehodnocení dalších plodů.
Nejčastější skládkové choroby:
Mazovitost – na plodech se vytváří šedočerné a černé sazovité skvrny, které se postupně spojují. Mycelium zůstává jen na povrchu, nedochází k nekrózám dužniny. Chorobu omezuje pozdní ošetření proti strupovitosti.
Fusariová hniloba jablek – tato hniloba se šíří buď od stopky, nebo napadá jádřinec jablek. Zhnědlá slupka není hořká a dá se snadno stáhnout. Pro omezení choroby je důležitá teplota při skladování 2 až 4 oC a relativní vzdušná vlhkost 85 až 90 %.
Kruhová hnědá hniloba jablek – ta se vyskytuje v druhé polovině doby skladování. Na plodech vznikají ostře ohraničené hnědé skvrny o průměru 0,5 až 3 centimetry a povrch skvrn se miskovitě prohýbá. Choroba se šíří i při nízkých skladovacích teplotách. Ochrana spočívá v dezinfekci skladů a postačující je i chemický postřik proti strupovitosti provedený asi 35 dnů před sklizní.
Plíseň šedá – poškozuje kalich plodů, napadená slupka ztrácí lesk a dužnina moučnatí. Ochrana je stejná jako u kruhové hnědé hniloby.
Modrá (penicilinová) hniloba jablek – způsobuje na povrchu plodů špinavě šedé nekrotické skvrny, slupka se mírně prohýbá, měkne a kašovitě se rozkládá. Zároveň plesnivě zapáchá. Důležitá je ochrana proti strupovitosti asi 35 dnů před sklizní.
Základem bezproblémového skladování ovoce je tedy dobrý zdravotní stav stromů během vegetace. Toho docílíme správnou chemickou ochranou proti strupovitosti, padlí i živočišným škůdcům. Plody napadené strupovitosti, padlí, poškozené obaleči či jinými škůdci jsou vstupní bránou pro skládkové choroby, protože rychle podléhají hnilobám. Co ale nelze ovlivnit, je počasí. Chladné a deštivé počasí během vegetace, ale hlavně v období před sklizní, má za následek rozšiřování chorob a následně i špatný průběh skladování.
KOŘENOVÁ ZELENINA
Tradiční kořenovou zeleninou pro uskladnění jsou pozdní odrůdy mrkve, petržele a celeru. Zelenina pro skladování musí být nepoškozená, čistá a suchá. V tmavém sklepě pak při založení do písku vydrží déle než půl roku. Pro uskladnění kořenové zeleniny by teplota ve skladu neměla přesáhnout 4 oC.
Nejčastější skládkové choroby:
Černá hniloba – tu způsobuje houba Alternaria radicina, která na kořenech vytváří velké černé propadlé skvrny, které se šíří plošně i do hloubky. Napadené pletivo vypadá jako zuhelnatělé. Původce choroby se přenáší osivem a posklizňovými zbytky. Šíří se hlavně za vlhkého počasí. Jako ochranu doporučujeme vysévat fungicidně ošetřené osivo, odstraňovat posklizňové zbytky a skladovat nepoškozené kořeny.
Mokrá hniloba kořenů – zapříčiňuje ji Erwina carotovora, vyskytující se především u mrkve a celeru. Pletivo směrem od řapíků kašovitě hnije a zapáchá
Hlízenka obecná (Sclerotinia sclerotiorum) – tato choroba napadá mrkev, petržel i celer. Příznakem je bílé vatovité mycelium s černými sklerocii. Důležité je skladovat nepoškozené kořeny.
Skládkové choroby způsobují též houby Botrytis cinerea, Rhizoctonia crocorum a Rhizopus spp. Kořeny zeleniny pak podléhají mokré i suché hnilobě a na povrchu se tvoří šedé, černé a bílé mycelium.
Připravil: ing. Jan Stropnický
RUBRIKY
