Slovo enviromentální můžeme volně přeložit jako „týkající se životního prostředí“. A jak se dostaly zařízení spojená s tímto tématem do míst, kde si hrají naše děti? Odpověď najdeme v tomto článku…
Hřiště s enviromentálními prvky jsou doménou převážně uzavřených areálů škol, školek anebo privátních zařízení, která se starají o využití volného dětského času.Jsou možná i trochu módou posledních let, popř. souvisí s dotacemi, kterými se nejrůznější organizace snaží jinak a smysluplněji využívat čas, který by děti trávili nejspíše v uzavřených prostorách u tabletů, telefonů a počítačů. Ekologie i zdravý, přírodní životní styl mají u nás dospělých „zelenou“, tak proč ho neučit i dospívající ratolesti?
Jak takové zařízení vypadá?
V praxi se jedná o naplnění myšlenky návratu k přírodě, kterou v dnešní přetechnizované době zná spousta hlavně městských dětí jen z výletů anebo pobytu na táboře, vesnické babičky se zahradou a drůbeží na dvorku prostě nejsou! Z hlediska technického jde pak v podstatě o to, co jsme si v minulém článku ukazovali na hracích stolcích. Tam manipulovali děti s vodou či pískem, zde se jejich dovednosti budou spojovat s rostlinami a půdou. A opět sázíme na to, že se nejedná jenom o čistou hru, ale jisté dovednosti, spojené s běžnou prací. Děti se hrou učí, jak to v reálném životě chodí!
Technickým základem enviromentálního prvku je jakýsi vyvýšený záhon, podobný tomu pro dospělé. Do něj si děti sami, popř. s pomocí učitele či vedoucího, nasypou běžný substrát pro pěstování rostlin a začnou vysazovat květiny, zeleninu nebo stromky plodící ovoce. Následně pak mohou vegetaci okopávat, hnojit, zbavovat plevele, sklízet, ochutnávat, jsou to vlastně takové ty „pozemky“, které znají ze školy dříve narození.
Vyvýšené záhony bývají kolem 50 cm nad zemí a postavit se dají v podstatě kamkoliv. Zhotoveny jsou z dřevěného, impregnovaného materiálu (kulatina, plaňky, prkénka), uvnitř může být plastová vana nebo folie. Ta zabraňuje pronikání vlhkosti do dřeva. Na rozdíl od klasických zvýšených záhonů pro seniory jsou ty dětské natřeny veselými barvami a na stěnách najdeme často i nejrůznější rostliny, zvířata či berušky nebo žížaly. Prostě malované přírodní motivy.
Kompostování hrou
Dalším, poměrně zajímavým, environmentálním prvkem jsou takzvané dětské kompostéry. Ty jsou populární hlavně v Anglii, u nás se zatím ještě moc nerozšířily. Význam ale mají docela veliký, děti se s jejich pomocí seznamují s tím, jak nakládat s bioodpadem, ať už třeba z kuchyně školní jídelny nebo v podobě plevele z vyvýšených záhonů. I když je to na první pohled věc možná tak trochu nevábná, dětem názorně přiblíží, jak vypadá recyklace biologického odpadu. S plněním mohou sami pomáhat a veselá žížala, vyobrazená na stěně kompostéru, jim po čase „vydává“ hmotu, s níž mohou hnojit své záhonky. A to, že se nejedná o proces voňavý moc nevadí, pro děti je to docela zajímavá zkušenost…
Má tato „hra“ smysl?
Možná si někdo z vás řekne, že tyto enviromentální prvky na dětské hřiště nepatří. Ale vzpomeňte na slova „učitele národů“ škola horou! Život je nejen o zábavě a potěšení, ale také o povinnostech a praktických stránkách věci. A pokud se k těmto tématům děti v rámci dětského hřiště nenásilnou formou dostanou, je to jen a jen dobře, v dospělosti se jim to určitě hodí!
Co dodat závěrem?
Poté, co jsou zality a okopány rostliny, nebo naplněn kompostér, nic nebrání tomu jít na skluzavku, houpačku, do domečku na tajnou schůzi právě vznikajícího klubu anebo zahájit pravou námořní bitvu. I s pirátskou vlajkou…
Autor textu: Vladeko s.r.o Tachlovice, https://www.detskahriste.cz
Pokračování příště…
RUBRIKY
