Skluzavka je v dobrém slova smyslu základem dětského hřiště podobně jako třeba domeček. Bez ní je na něm málo pohybu a děti mají pocit, že se dostatečně nevyřádí.
Skluzavka je nejoblíbenější herní prvek našich dětí, a to od těch nejmenších, které na ni sotva vylezou, až po ty největší, které už se na ni často ani nevejdou.
Třídění skluzavek
a) samostatně stojící. Jednoduchá kovová konstrukce, žebřík, nohy pro stabilitu, skořepina pro sjíždění dolů.
b) přídavná do svahu. Umisťuje se např. k domečku, instalována je pod určitým úhlem v doporučené výšce nástupu
c) s připojením na vodu. Varianta, která se hodí např. tehdy, je-li dojezd směřován do zahradního bazénu…
Podle délky dělíme skluzavky na ty, které mají 2 metry, 3 metry nebo 5 metrů. Jejich bezpečnost je zaručená evropskou normou číslo EN 1176 (předpis pro veřejná prostranství) a číslo EN 71 (skluzavky pro soukromé zahrady). I tady je tedy dostatečně o bezpečnost našich dětí postaráno.
Jaký materiál je vhodný?
Na tomto místě rozlišujeme, zda je skluzavka určena pro veřejně přístupná hřiště anebo do soukromé zahrady. V případě domácího využití je jasné, že nároky na skluzavku nemusí být tak velké, a proto se jako materiál používá plastová skořepina. U hřišť veřejných je preferován sklolaminát nebo nějaké nerezové výlisky, které jsou potaženy plastem, popř. lakované. Důvody, proč se na veřejných hřištích používají na skluzavky kvalitnější materiály, jsou víceméně jasné. Tato zařízení musejí odolávat většímu náporu dětí, nešetrnému zacházení a někdy i vandalismu.
Umístění a montáž
Skluzavky jako herní prvek se většinou přidávají k domečkům nebo k jiným nástupním plochám, odkud se dá bezpečně sjíždět dolů. Základním údajem pro správnou montáž je pak tzv. nástupní výška, což je metrický údaj, který skluzavku naprosto přesně definuje nejen z hlediska využití, ale i bezpečnosti dětí. Umožňuje ji totiž instalovat tak, aby jelo dítě správnou rychlostí, ani pomalu, ani rychle. Skluzavku je možno instalovat kamkoliv, kde tyto normované výšky splňujeme, včetně klasického svahu v zahradě.
Pokud chceme dětem dopřát požitek z rychlejší jízdy a máme k dispozici i správné převýšení, místo klasické skořepiny ve formě korýtka volíme tubus, podobný tomu, co známe z toboganu na plaveckém stadionu. I když se v něm dítě při jízdě otočí třeba hlavou dolů, vždy dojede bezpečně na konec skluzavky a nevypadne z ní.
Výška nástupní plochy na skluzavku by měla být max. 1,5 metru nad zemí a vstup na samotnou atrakci musí být úzký. Přesně takový, aby se do něj vešlo jen jedno dítě. Bývá zde instalováno také vodorovné břevno, které zabraňuje tomu, aby děti na skluzavku v běhu skočili a jeli dolů. V takovém případě by mohlo dojít snadno ke zranění, třeba i těžkému.
U skluzavek je nutné věnovat pozornost nejen nástupní ploše, ale i plochám dopadovým. Běžný trávník je nevhodný, protože v něm děti rychle vydupou dolík, ten se naplní vodou, vznikne bláto a děti jsou neustále umazané. Ideální jsou gumové dopadové dlaždice nebo alespoň 10 cm silná vrstva kačírku. Ta tlumí nejen dopady, ale při dešti zachytí i vodu.
Dětem se mohou ježit vlasy!
Pokud mají ti, co po skluzavce sjíždějí dolů, na sobě oblečení s umělými vlákny, vytváří se statický náboj a děti mohou mít zježené vlasy nebo i lehce probíjet. Je to věc, která se nedá odstranit, ale návštěvníkům hřiště se to líbí a považují to za vzrušující!
Skluzavka napojená na vodu
Pokud v létě lehce zkrápíte skořepinu vodou, měli byste mít dole pod skluzavkou zabudovaný odtok, jinak se na místě dojezdu vytvoří brzy kaluž, která ničemu neprospívá. Tato varianta skořepin je dobrá v případě, že skluzavka ústí do bazénu s vodou, jinak je funkce skrápění spíše pro zlost.
Kotvení je důležité!
Doma v zahradě je skluzavka ukotvena většinou jenom nahoře, třeba v trámu zahradního domku. Její spodní část pak stojí na nožičkách volně na zemi. U hřišť veřejně přístupných toto možné není, protože tam by mohlo dojít při snahách o zvednutí nebo vybočení skořepiny k jejímu ulomení či naštípnutí. A s tím se pak pojí velice nepříjemné úrazy dětí! Devastace je tady bohužel možná a zabránit se jí dá pouze ukotvením spodní části skluzavky třeba do betonu.
Další péče o skluzavku náročná není, stačí ji udržovat čistou a pravidelně kontrolovat, zda na ní nejsou praskliny či nějaké zlomeniny. Ty je pak třeba zavčas opravit.
Pokračování příště…
Autor příspěvku: Vladeko – https://www.detskahriste.cz/
RUBRIKY
