V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o další zkušenosti s italskou kuchyní. Jednou z potravin, se kterou jsem se poprvé v této zemi setkala, byla kukuřičná mouka jako výchozí surovina pro přípravu polenty, která byla velmi dlouho považována za jídlo chudých. A to proto, že je velmi sytá a zároveň ekonomicky nenáročná.
Pokud mám polentu k něčemu přirovnat, asi by to byl kukuřičný chléb či knedlík. Právě tak se polenta nejčastěji konzumuje. Když se nepřipraví příliš hustá, jí se teplá jako příloha k dušenému masu nebo samotná jako sladká či slaná kaše. Může se připravit hustší, zformuje se a nechá se vychladnout. Následně je s ní možné pracovat jako s chlebem či s knedlíkem, tedy nakrájet ji na plátky a opéci, nahřát na páře a podobně.
Hodně lidí u nás bohužel zná polentu pouze jako knedlík v chladicím boxu supermarketu. Naprosto rozumím tomu, že už s ní dále neexperimentují, pokud ji ochutnají v takovém stavu. To je ale opravdu škoda, protože pokud se polenta správně připraví a podává, je skutečně výtečná a nejen v Itálii oblíbená.
Než začnu popisovat, jak polentu připravit a jak s ní pracovat, chtěla bych uvést, jaké jsou významné vlastnosti kukuřice z výživového hlediska. Po rýži a pšenici patří kukuřici primát v lidské stravě. Z chemického hlediska se z kukuřice při konzumaci využívají:
1. esenciální oleje (oleje nepostradatelné pro lidský organismus)
2. flavonoidy (zabraňují shlukování trombocytů, čímž se snižuje tvorba trombů (krevních sraženin) a tím i výskyt srdečního infarktu či mozkové mrtvice; zvyšují stabilitu cévních stěn a mají protizánětlivé účinky)
3. fytosteroly (mají schopnost snižovat cholesterol)
4. rostlinné slizy (známé svou schopností uklidňovat podrážděnou sliznici
5. třísloviny (účinné při léčbě průjmů a hemeroidů
6. alkaloidy (látky používané k tlumení bolesti)
Kukuřičná mouka a celiakie: je všeobecně známo, že celiakie je nejznámější formou alergie na lepek. Velikou předností kukuřice je, že lidé trpící touto alergií, mohou bez problémů kukuřičnou mouku konzumovat, neboť tato obilnina v kontaktu s vodou lepek nevytváří.
Jak vařit polentu?
Polenta je v podstatě kukuřičná mouka vařená za stálého míchání ve vodě (či masovém nebo zeleninovém vývaru) do úplného zhoustnutí. Doba varu se liší podle hrubosti mouky. Pokud použijete k výrobě polenty jemně umletou kukuřičnou mouku, vaříte ji přibližně 30 až 45 minut (čím déle mouku vaříte, tím je hustší). Získaná polenta je jemnější a krémovější.
Pokud pracujete s hrubší moukou, je potřeba ji vařit dvakrát déle. Pro některé recepty je vhodnější jemně umletá mouka, pro jiné zase mouka umletá nahrubo. Existuje též instantní kukuřičná mouka, u níž jsou doby varu výrazně nižší, protože je předvařená v páře. Recepty, které zde uvádím, jsou přibližně pro 4 osoby
Základní recept na polentu (zcela bezlepkový pokrm): 200 g jemně mleté kukuřičné mouky, 1 l zeleninového nebo kuřecího vývaru, špetka pepře, soli tolik, aby byl roztok na chuť slaný podle libosti, asi 100 ml rostlinného oleje na vytření plechu nebo zapékací mísy
Příprava: do vývaru (kuřecího nebo zeleninového) pomalu a za stálého míchání přisypávejte kukuřičnou mouku a dávejte pozor, aby se neutvořily hrudky. Osolte a okořeňte bílým či jiným pepřem, snižte teplotu a za stálého míchání pokračujte ve vaření, až je polenta hustá (asi 35 až 40 minut). Hotovou polentu je možné konzumovat teplou jako přílohu nebo zpracovat následujícím způsobem: olejem vymažte plech s okrajem nebo větší zapékací misku. Rozprostřete na něj uvařenou polentu na tloušťku asi 1 cm a nechejte ji vychladnout při pokojové teplotě po několik hodin a dále zpracovávejte podle zvoleného receptu.
Příště si ukážeme několik receptů, které si můžete sami bez problémů vyzkoušet!
Autorka příspěvku: ing. Jana Ciglbauerová
RUBRIKY
