Stejně jako mateřídouška, kontryhel, jitrocel anebo meduňka pomáhají našemu organismu v nejrůznějších problematických situacích také byliny, které nenajdeme na českých loukách, stráních anebo při okrajích lesů.
Léčba bylinami je stejně stará jako lidstvo samo. Již naši předkové věděli, že některé druhy rostlin anebo stromů mají léčivé účinky, či alespoň dokážou utlumit příznaky nebo bouřlivý průběh té které nemoci. V současné době je léčebná síla bylin brána v mnoha případech i jako určitá varianta k používání léků postavených na chemické bázi, protože ty mají často řadu nežádoucích účinků.
Kromě běžně známých a historicky prověřených bylin, které používaly již naše babičky, se k nám v současné době dostávají i rostliny nebo přípravky z nich, které u nás doma nejsou. Ale i ty dokážou pomáhat.
Asi nejznámější cizokrajnou léčivou rostlinou je ženšen pravý (Panax ginseng). Jedná se o rostlinu z čeledi aralkovitých a někdy se mu říká všehoj ženšenový. Z hlediska botanického se jedná o vytrvalou vzpřímeně rostoucí bylinu vysokou 30–50 cm. Pod zemí se ukrývá nepravidelná kořenová hlava, ze které rostou do stran mrkvovité kořeny dlouhé zhruba 15–20 cm a silné až 4 cm. Ženšen pravý roste v podrostu smíšených lesů na východě a severovýchodě Číny a na přirozených stanovištích ho můžeme najít také ve východním Rusku. Ženšen obsahuje celou řadu účinných látek a jeho působení na náš organizmus je doslova komplexní. Konzumace výtažků z něj má v obecném významu blahodárný vliv na oběhový systém, centrální nervovou soustavu, žlázy s vnitřní sekrecí a posiluje také imunitní systém. Hlavně v dnešní uspěchané době se výtažky z něj používají k eliminaci únavy, kdy zlepšuje i pocit tělesné nebo duševní pohody a životní síly. Ovlivňuje také fyzickou výkonnost a starším mužům pomáhá při erektivní dysfunkci (podpora libida a sexuální výkonnosti).
Ženšen má vliv na srdce a nervovou soustavu, kterou významně posiluje. Organismu pomáhá i ve vytváření odolnosti vůči nemocem, protože významně posiluje činnost žláz, jež řídí všechny základní fyziologické procesy včetně metabolismu vitamínů a minerálních látek. Účinné látky se nacházejí v kořenech, které se suší a používají k výrobě tablet, kapslí, extraktů, případně čajů. A k dostání jsou i krémy či masti určené k zevnímu použití.
Paulinie nápojná je nám všem známá spíše pod názvem guarana. Jedná se o dřevitou liánu, která roste v deštných pralesích Amazonie. Květy má bílé a plody připomínají lískové oříšky. V semenech guarany se nachází více kofeinu (4–7%) než v samotné kávě (0,8–2,4%), díky čemuž si tato rostlina našla velice rychle cestu do oblastí farmaceutického průmyslu, který se zabývá výrobou preparátů proti únavě. Výtažky z guarany navíc potlačují pocit hladu. V homeopatii se paulinie nápojná podává při nervovém vyčerpání a dlouhotrvajících bolestech hlavy. Kromě kofeinu obsahuje tato rostlina také vitaminy C nebo B1, stejně tak jako vápník, fosfor či železo. Ve východní medicíně se guarana používá k detoxikaci krve nebo při potřebách dezinfekce, dokáže stimulovat a následně stabilizovat činnost jater a zlepšuje krevní oběh, což vede k posílení srdeční činnosti. Semínka guarany se preventivně užívají také při pobytech v exotických zemích, protože dezinfikuje trávicí trakt a zabraňují zácpám či průjmům, které vznikají při přechodu na cizí prostředí.
Melaleuca alternifolia (kajeput střídavolistý) je strom, z něhož se vyrábí čajovníkový olej. Jako rostlina pochází z Austrálie, dnes už se ale pěstuje na celém světě. Poznávacím znakem jsou dlouhé přiléhavé listy, které mají zvláštní kořeněné aroma. Olej světle žluté barvy voní po muškátovém oříšku a lisuje se za studena. Bývá významnou součástí tělové či vlasové kosmetiky a jeho antiseptické vlastnosti spolehlivě ničí nežádoucí mikroorganismy včetně toho, že zabraňují jejich dalšímu množení. Olej pomáhá při hojení ran, léčí plísňové infekční záněty kůže, nehtů a dásní. Hlavně u dospívající mládeže pomáhá léčit těžší formy akné, ekzémů, oparů a herpesu. A potřít se mohou s dobrým výsledným účinkem také bodnutí hmyzem. Při aplikaci se většinou ředí vodou, protože je prodáván jako vysoce koncentrovaný.
Zajímavá z hlediska léčebných účinků je africká bylina Sutherlandia frutescens (africký lusk), která se na černém kontinentě používá jako tradiční domácí lék na celou řadu onemocnění od nepaměti. Místní domorodci ji označují jako „všelék“ a její příznivý účinek byl prokázán i při léčbě některých druhů nádorů. Odvary z listů se ale běžně podávají při horečce, chřipce a nachlazení, neštovicích, revmatismu, léčbě hemeroidů, průjmu nebo žaludečních a jaterních problémech. Připisovány jsou této rostlině také významné protizánětlivé účinky, dále posiluje imunitu, potlačuje stres nebo deprese, léčí lehčí stadia artritidy a pomáhá při pálení žáhy. Sutherlandia frutescens je trvalá bylina, která se snadno pěstuje a zajímavě kvete. Její klady se tedy násobí…
Pupečník asijský (Centella asiatica) je zajímavá a u nás zatím neznámá i nedoceněná bahenní rostlina pocházející z Asie. Ti, kteří její účinky vyzkoušeli, tvrdí, že je daleko lepší než slavný žen-šen. Tato rostlina rostoucí na Madagaskaru, v Indii nebo na Srí Lance slouží jako prostředek k celkovému prodloužení života, posílení imunitního systému, zvýšení inteligence, uklidnění nervů nebo fyzických a psychických schopností. Odvary z ní (jakési čaje) zabraňují usazování cholesterolu v cévách, zlepšují krevní oběh, případně snižují stres a strach. Kromě toho se používá při podpoře hojení ran, jizev anebo vředů, stejně tak jako při problémech se záněty žil. A ženám bude jistě sympatická i proto, že zmírňuje projevy celulitidy. Pupečník se používá nejen sušený, ale i čerstvý. Omyté listy se přidávají do salátů, nebo se z nich připravuje neslazený čaj. Tato rostlina se dá pěstovat i v našich podmínkách. Je nenáročná, ale pozor, nesnáší mráz! I když má prokazatelně dobré léčebné účinky, nedoporučuje se její podávání dětem a těhotným nebo kojícím ženám.
Čínský pepřovník (Caragona spinosa, sečuánský pepř) je znám hlavně pěstitelům bonsají, kteří z něj vytvářejí zajímavé interiérové stromy. Jedná se o rostlinu se širokým spektrem působení zejména na oblast jater, plic, sleziny, slinivky a CNS. Má tonizační, antimikrobiální a antivirové účinky a působí proti parazitům ve střevech. Tento „pepř“ ale vůbec není příbuzný se známým pepřem černým. Sečuánský pepř je značně ostré, až chuť otupující aromatické koření. Pro zvýšení intenzity vůně se doporučuje tobolky celé nebo drcené opražit. Ke kořenění používáme jen malé dávky. Plody Caragona spinosa se hodí zejména při přípravě japonských nebo čínských pokrmů, zvláště pak drůbeže (kachna, kuře, perlička aj.). V Číně si mletým opraženým sečuánským pepřem koření také zelený čaj. Před použitím se doporučuje vyřadit všechny uvolněná černá semínka, která jsou velmi hořká. Sečuánský pepř je klasickým kořením asijské kuchyně, jeho chuť je peprná, lehce citrónová. Aroma se plně rozvine teprve po orestování na pánvi bez tuku. Obvykle se do jídla přidává krátce před podáváním, neboť vařením ztrácí svou typickou chuť. Tento druh pepře je bohatý na éterické oleje regulující slinění a trávení. Opražený vyvolává lehký útlum, ve větším množství znecitlivuje chuťové nervy a může způsobit nežádoucí podráždění žaludku. Podobně jako „žen-šen“ zpomaluje stárnutí.
Jak vidíte, exotické byliny nebo dřeviny nemusí sloužit jen k léčebným účinkům. Docela dobře se dají pěstovat i jako pokojové rostliny nebo využívat při přípravě pokrmů.
Autor příspěvku: ing. Jan Stropnický
RUBRIKY
