Znovu je tady přelom listopadu a prosince a s ním také větší výkyvy teplot během dne, se kterými se naše tělo hůře vyrovnává. Není divu, že se častěji objeví kašel, rýma a nachlazení. Než spolkneme tabletky, zkusme nejprve nahlédnout do starých herbářů i do receptur současných fytoterapeutů. Bylinky nám mohou pomoci nejen v prevenci.
Kdo v létě nezahálel a nasbíral si třeba květ černého bezu a divizny nebo list lípy či jitrocele udělal dobře. Pokud bylinky sušil na tmavém a suchém místě, kde proudil čerstvý vzduch, má poměrně jistotu, že v nich uchoval většinu účinných látek. Pak už jen stačí začít vlastní zelenou lékárnu používat. Jaké bylinky nám pomohou zmírnit teplotu, ztlumit chrapot nebo usnadnit odkašlávání?
Vrbové listí ochladí: už italský renesanční lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli, který od roku 1554 působil v Praze, ve svém objemném herbáři tvrdil, že proti kašli pomůže vnitřně podávaná řepa vařená v májovém másle, ocet z mořské cibule, pryskyřice z mandlového stromu nebo puškvorec v cukru připravený. Zevně pak mohlo od kašle pomoci nakuřování koňským kopytem, či tření nohou zespodu česnekem a máslem a také pára z puškvorce pouštěná do hrdla.
Dospěl také k objevu, že pití odvaru yzopu s fíky, routou a medem ve vodě, rozděluje tuhý, speklý a lepkavý, nečistý šlem v plicích. Působí volné vykašlávání, vyprazdňuje a vyčišťuje prsa, klidní kašel a dýchavičnost.
Mattioli nezapomínal ani na malé děti. Těm proti kašli radil podávat sirup z fialek, vlašský kopr s mlékem nebo lektvar z kmínu krámského. Horečku pomohlo podle Mattioliho zahnat vrbové listí. „Při velké horečce rozestel kolem sebe vrbové listí, které výborně ochlazuje v horký čas. Listí vrbové dává se také spolu ještě s jinými bylinami do vody pro koupel nohou za příčinou přivedení spánku a pro ochlazení, zvláště v palčivých zimnicích, jelikož velmi svlažuje, ochlazuje zvláště doby letní a chrání člověka před slunečním úpalem. Proto se staří rádi obkládali tímto listím a času letního seděli pod vrbami,“ vysvětluje ve svém herbáři.
Kašel tlumí i tužebník, který se podle Mattioliho tak trochu kromě listů podobá pastiňáku. „Tužebník brzy ukrocuje kašel a působí volné dýchání prsou, když se užívá utlučený kořen a zadělaný medem na způsob lektvaru tím způsobem, že se tento lektvar vezme pod jazyk, ve slinách rozpouští a polyká.“
Čajové směsi pomáhají: současní fytoterapeuti sázejí při nachlazení spíše na bylinkové čaje a odvary. Pokud se správně nasadí, jsou účinné. Doporučené léčivé byliny jsou dostupné, mnohé rostou v našich zahradách, další pak na loukách. Některé z nich považujeme za plevel, přitom mají sílu nám pomoci. K sušení sbírejme rostliny pouze z čistého bezprašného prostředí, kde se hospodaří bez chemie, v souladu s přírodou.
Hojně využívaný černý bez najdeme na kdejaké stráni, jako nálet často zavítá i na naše zahrady. Květy obsahují malé množství silice, dále hlavně rutin, a také kyselinu askorbovou čili vitamin C asi 340 miligramů ve 100 gramech rostliny. Květ má i účinky protizánětlivé a podporuje vykašlávání, takže jej lze aplikovat i při respiračních chorobách. Užívá se na pocení při horečnatých infekčních onemocněních a při tak zvaných chorobách z nachlazení. Jedna až maximálně jedna a půl kávové lžičky květu se použije na dvou decilitrový šálek záparu, který se pije pětkrát denně. Používá se při nachlazení a při onemocnění horních cest dýchacích, způsobuje snížení teploty a má potopudný účinek. Při horečnatých infekčních onemocněních se pijí častěji menší dávky horkého nálevu, je možné ho přisladit medem.
Při suchých zánětech a při tak zvaných chorobách z nachlazení s dráždivým, neproduktivním kašlem se využívá síly květu divizny velkokvěté. Silice, ale hlavně sliz, vytváří na sliznicích ochranný povlak, a tím potlačuje kašel a mírní dráždění horních cest dýchacích. Na přípravu záparu se používá jednotlivá dávka tří gramů, což představuje dvě kávové lžičky rostliny na šálek vody. Fytoterapeuti doporučují v průběhu dne vypít dva až tři šálky.
Česnek nepatří jenom do jídla: neprohloupí ten, kdo dá přednost česneku. Už Mattioli radil česnek používat nejen do pokrmů ale i jako lék. Dnes víme, že česnek obsahuje mimo jiné vitaminy A, B1, B2, C, D, E, značné množství jódu, sacharidy, slizy, pektiny a minerální soli. V česneku najdeme i glukózu, fruktózu, sacharózu, škrob, dextrin, menší množství celulózy, pektinu, slizu a bílkovin.
Protože účinné látky vydechujeme i plícemi, česnek vhodně působí i při onemocnění dýchacích cest bakteriálního původu. Osvědčuje se i při chřipce, rýmě a chronických zánětech průdušek u starších pacientů, i u dětí. Stroužek česneku se rozetře ve sklenici mléka a užívá je jednou až třikrát denně.
Odvary nebo zápary z hluchavky bílé, které Mattioli říkal hluchá nebo mrtvá kopřiva, se užívají i na kloktání při zánětech hrdla a ústní dutiny. Lípa srdčitá pomáhá při katarech dýchacích cest a horečnatých onemocněních, při chorobách z nachlazení jako jsou chřipka, kašel a angíny. Pro obsah slizu ulehčuje a potlačuje suchý kašel. Sliznici nosohltanu chrání před dráždivými vlivy. Lípa se používá hlavně při přípravě čajů proti kašli, nachlazení a chřipce.
Autor příspěvku: Mgr. Stanislava Neradová
RUBRIKY
