Sponzor rubriky

Praktické rady profesionálních zahradníků aneb co dělat na zahrádce po prvním jarním dnu.

Vložil | 27.3.2023 | Žádné komentáře | UŽITKOVÁ ZAHRADA

V této době můžeme na venkovní záhony vysévat ředkvičku, mrkev a petržel. Z dřívějších výsevů ve skleníku, popř. doma za oknem, bychom měli mít k dispozici špenát, kedlubny, ať modré nebo bílé, a salát. Pokud jsme si špenát nestačili předpěstovat, je teď poslední možnost, kdy ho můžeme vysévat přímo na záhon. A jsou-li pro nás domácí výsevy problém, je ideální doba navštívit zahradnictví a nakoupit sadbu kedlubnů, salátů anebo jahod.

Co se týče kedlubnů, mezi zahrádkáři se traduje, že lepší, než bílé jsou kedlubny modré, protože nedřevnatí. Není to ale pravda, protože nová šlechtění bílých kedlubnů rostou rychleji, mají tudíž kratší vegetační dobu a nedřevnatí. Bílé kedlubny tedy můžeme vřele doporučit, nejlepší jsou odrůdy Dvorana, Kartago, Troja.

Možná se při nákupu kedlubnů nebo salátů v těchto dnech bojíte, že bude ještě mrznout. Není však třeba panikařit, protože vysázené rostliny se dají překrýt bílou netkanou textilií. Neděláme to ale tak, že netkanou textilii na vysazené kedlubny jenom „pohodíme“, nad záhonem je třeba udělat jednoduchou konstrukci, třeba z ohnutých prutů nebo drátu. A na tu pak netkanou textilii položit. Aby neuletěla, po stranách ji nezapomeneme zatížit! Jednoduše řečeno je třeba postavit provizorní pařeniště, ve kterém budou čerstvě vysázené rostliny nějakou dobu růst. Přes bílou netkanou textilii prochází vzduch i sluneční světlo, můžeme přes ni zalévat a ani silnější srážky rostlinám neublíží. Hlavně nesmíme použít textilii černou, to by byla velká chyba. V provizorním pařeništi se vytvoří příhodné mikroklima, které čerstvě vysazeným rostlinám vyhovuje a pomáhá jim zakořenit i následně růst. Před samotnou výsadbou přidáme na povrch záhonu trochu kvalitního kompostu nebo zahradnického substrátu. Ten lehce zapravíme hráběmi a můžeme sázet.

Důležitá věc, na kterou bychom u jarní listové zeleniny neměli zapomenout, je skutečnost, že tolik nehnojíme. Je to z toho důvodu, aby se do nově rostoucí zelené hmoty nedostávalo velké množství dusičnanů. Co se týče sponu, volíme trojúhelníkovitý, cca 25 cm. Listová zelenina, kterou jsme na záhony vysázeli, má před sebou zhruba šedesátidenní vegetační dobu. Od ní samozřejmě musíme odečíst dny, které naše saláty, kedlubny nebo špenát pobývaly v kontejnerech jako sadba. To znamená, bude-li pěkné počasí, rostliny porostou v kvalitní půdě, budou zalité a nepřijde žádná kalamita, můžeme se na sklizeň těšit zhruba za 6–7 týdnů.

Saláty pěstujeme nejčastěji klasické, popřípadě ledové. Anebo i odrůdy, které se nemusí konzumovat najednou, ale můžeme si z nich pro naši potřebu jednotlivé listy odtrhávat. Příprava půdy a vysazování je podobné jako u kedlubnů, spon volíme 25-30 cm.

Stejně jako místo pro zeleninu, měli bychom mít kvalitně připravené také stanoviště pro jahody. Pokud nezarýváme na podzim hnůj, vyhnojíme půdu před výsadbou minerálními hnojivy. Tady se na rozdíl od listové zeleniny bát dusičnanů nemusíme, do plodů jahod se neukládají. Klasické jahody je lepší než na jaře sázet na podzim, třeba v září nebo konec srpna, odrůdy plodící celoročně naopak „dáváme ven“ až na jaře. To z toho důvodu, že hůře zimují. Při zakládání jahodového záhonu je třeba rozhodnout, jak budeme sázet. Někdo preferuje černou fólii, kterou natáhne na povrch záhonu, vyřízne do ní křížem otvory a do těch jahody sází. Z hlediska údržby porostu je to jistě dobré, na druhou stranu je ale třeba přiznat, že se v době, kdy hodně svítí sluníčko, může folie přehřívat. A to jahodám zkracuje vegetační období, protože koření mělce pod povrchem a kořínky horkem trpí. Způsob kořenění jahod je důležité vzít v potaz také na jaře, kdy chceme pozemek odplevelit. Týká se to rostlin, které byly vysazeny na podzim, popř. jsou na stanovišti již druhým či třetím rokem. Spíše než pomoci, můžeme ale jahodám uškodit, protože kořeny rostou skutečně mělce pod povrchem a při kypření je potrháme.

Na 1 m2 sázíme přibližně 4–5 kusů sazenic jahodníku, záleží na odrůdě. Slabě rostoucím stačí vzdálenost v řádku 20 cm, středně rostoucím 30 cm a intenzivně rostoucí odrůdy potřebují až 40 cm. Vzdálenost řádků volíme v rozpětí 50–70 cm, to ohledem na údržbu.

Při nákupu sadby salátů, kedluben anebo jahodníku můžete přibrat i macešky. Skvěle se totiž hodí do jarních kvetoucích truhlíků, které budou zdobit naše okna až do příchodů muškát

Text a foto: Jan Stropnický, odborná spolupráce Marie Šulcová

Komentáře