Máme-li v zahradě místo, kde si naše děti hrají, jistě není ideální, aby běhaly po vyšlapané trávě, blátivé ploše nebo pod sebou měly zámkovou dlažbu či dřevěnou terasu. Co tedy dát na plochu hřiště, aby se naše ratolesti pohybovali bezpečně a nemusely se bát drobných pádů?
Stavbou dětského hřiště, kdy na plochu vyčleněnou pro jejich hraní umístíme domeček, pískoviště, houpačku, šplhací tyč či lezeckou stěnu nic nekončí, naopak začíná. Vždycky se musíme ptát, po jakém povrchu budou jeho uživatelé běhat, a zda je to bezpečné nebo praktické. Na tomto místě si hřiště opět rozdělíme na ta, co máme doma a ta, co jsou veřejně přístupná. To z toho důvodu, že se počty hrajících si dětí i stupeň zatížení diametrálně liší.
Trávník, základní povrch na hřišti v naší zahradě
Jedna z nejčastějších ploch, která se pod dětským hřištěm a kolem něj doma nachází, je trávník. Tady nepomůže žádný pečlivě střižený a dokonale upravený drn nebo zátěžová travní směs, vždy totiž dojde k nějaké devastaci. Na hřišti jsou totiž extrémně namáhána místa (dojezdová plocha pod skluzavkou, stanoviště před nástupem na žebřík či šplhací stěnu, plocha pod houpačkou aj.), která trpí a myslet si, že „vydupaný“ trávník během nějaké krátké doby zregeneruje, je bláhové!
Problém trávníků spočívá i v tom, že se musí pravidelně sekat, což je např. u patek pro stojny domečku nebo houpačkové konstrukce obtížné. Sekačkou tam nezajedete, traktůrkem již vůbec, a tak přichází na řadu strunovka. Času je ale málo, a tak se stává, že tráva přeroste a zahnívá.
Jiné možnosti
Pokud hledáme nějaké další způsoby úpravy povrchu domácího dětského hřiště, měli bychom jeho plochu nejdříve ohraničit. Použít se dají třeba klasické obrubníky nebo jenom na zem položené palisády, neviditelné plastové obrubníky, prostě cokoliv, co vymezí plochu vně a uvnitř. Vnitřní plochu pak vysypeme materiálem, co bude tlumit dopady a umožní pohodlnou chůzi. Nejčastěji se používá tzv. kačírek, jemnější frakce 8-16 mm. Žádná ostrohranná drť, ale pěkně zaoblené kamínky, Ty lehce oprší, takže se o ně děti neumažou, a i z hlediska dopadu jsou „příjemné“ a bezpečné. Posypat ale kačírkem posečený trávník, je nesmysl, protože tráva kamínky rychle proroste. Je tedy potřeba odstranit travní drn a natáhnout na plochu geotextilii. Teprve na ni pak přijde kačírek, stačí 8 – 10 cm.
Někdo používá i písek, doporučit ho ale nelze. Jednak se díky pohybu dětí zhutní do vrstvy, která špatně propouští vodu a špiní a dále, ať chceme, nebo nechceme, vytvoříme na zahradě velký kočičí záchod pro spoustu zvířat z okolí.
Často je k vidění také drobnější mulčovací kůra, to hlavně v zahradách, kde hřiště navazuje na okrasnou část. Možné to sice je, ale v době, kdy hodně prší, se vrstva kůry utuží a může plesnivět nebo zahnívat. Její tlumící schopnosti jsou sice dobré, problém je ale v tom, že špiní.
Plochy na hřištích veřejných
Filozofie úpravy dopadových ploch kolem jednotlivých hracích prvků na veřejném hřišti je úplně jiná. Tady se investor snaží vytvořit povrch dlouhodobě trvanlivý, bezúdržbový a pro děti naprosto bezpečný. Zároveň musí odpovídat i vysokému stupni zatížení.
Na tomto místě už je třeba vybudovat odpovídající drenážní profil se skladbou štěrku různých frakcí, podobně jako při pokládání zámkové dlažby. Zhutnění i odvodnění je důležité, stejně tak jako materiál na povrchu.
Stavba veřejně přístupného dětského hřiště začíná vždy tím, že se upraví plocha a do ní se dle projektu osadí patky pro montáž herních prvků. Teprve pak přijde na řadu finální povrch.
I tady můžeme vidět klasický kačírek, nejlevnější a nejdostupnější materiál. Použít by se daly i gumové dlaždice, od nichž se ale ustupuje, protože se nechají bohužel snadno odcizit. Moderní dětská hřiště dnešní doby tak přecházejí na tzv. lité gumy, což je inertní, kompaktní a dobře prodyšný materiál. Skrze něj se dešťové srážky vsáknou do země, a naopak půdní vlhkost se může vypařovat. Kdysi se zkoušely i tzv. gumové zatravňovací dlaždice, které jsou strukturálně podobné těm betonovým na „zelená“ parkoviště. Předpokládalo se, že tráva vysetá do otvorů pomůže dětské hřiště oživit, v praxi se ale tento způsob krytí povrchu hřišť neujal. Tráva se totiž stejně vyšoupala a při dopadu na hranu dlaždice se děti občas zranily.
Ať již gumové dlaždice, které nám na zahradě nikdo neodcizí, nebo i litou prodyšnou gumu, si můžeme nechat instalovat také na hřišti soukromém. Problémem je ale vyšší cena, takže nejspíše zůstaneme u kačírku…
Pokračování příště…
Autor příspěvku: Vladeko – https://www.detskahriste.cz/
RUBRIKY
