Obliba koupele v horké vodě přírodních horských jezírek v Japonsku je mezi návštěvníky této ostrovní země všeobecně známa. Ale víte, že si podobné potěšení můžete dopřát i ve své zahradě?
Onsen se představuje
Ještě než si povíme, jak se dá relaxační koupel přenést z japonských hor k vám domů do zahrady, bylo by asi dobré pojem ONSEN přesněji definovat. Toto japonské slovo by se mělo správně užívat jen pro označení horkých pramenů v horách. V přeneseném slova smyslu je ale běžně skloňováno všude tam, kde se mluví o koupeli ve vodě těchto pramenů, ať již v panenské přírodě, nebo někde u rekreačních objektů hotelového typu. A v poslední řadě se dá tímto slovem nazývat i koupání ve speciálních „vanách“, které se za účelem relaxace či uvolnění těla a mysli instalují také v zahradách japonského typu.
I když by měl být onsen vázán striktně na používání přirozeně teplé vody japonských geotermálně vyhřívaných pramenů, které se nachází v tamních horách, praxe je zcela logicky odlišná. Za onsen se často díky neznalosti problému označují i vnitřní kryté veřejné lázeňské domy, kde jsou vany naplněné horkou vodou z kohoutku. Tato zařízení však nesou správné označení SENTO. Za onen by neměly být vydávány ani koupele OFURO, které jsou běžné v japonských domácnostech. V tomto případě se jedná o místo, kde se po předchozí důkladné očistě můžete ponořit podobně jako u nás v koupelně do teplé vody a v ní si odpočinout. V takovéto „vaně“ se ale nemyjete, slouží postupně pro regeneraci sil všem členům domácnosti. Pokud bychom se zabývali pojmem onsen ve vztahu k vodě, ve které se koupeme, zjistili bychom, že by měla obsahovat alespoň jeden (někde jsou požadovány tři) z devatenácti předem určených chemických prvků, včetně radonu, a její teplota nesmí klesnout pod 35 oC. Některé onseny v Japonsku jsou podle složení pramenů také zaměřené (koupele v sirné vodě, lázně s chloridem sodným nebo se železitou vodou aj.) na léčení.
Onsen ale může znamenat i koupel v několika druzích vody různého chemického složení a odlišných teplot, přičemž hlavní důraz je kladen na relaxaci a celkové uvolnění organismu. Takovéto procedury již ale nemohou probíhat v přírodních jezírkách, návštěvník onsenových lázní totiž musí během pobytu vystřídat několik van. Ty mohou být podle možností a prestiže onsenů vyrobené ze dřeva japonského cypřiše, mramoru, žuly, akrylátového skla či nerezové oceli. Je ale dobře možné i to, že budete relaxovat v obyčejném vykachlíkovaném bazénku.
Onseny mohou mít mnoho podob a podle toho, kde se nacházejí, je dělíme na čistě venkovní (ve volné přírodě nebo zahradě) a kryté (pod přístřeškem nebo v altánu). Z hlediska možnosti návštěvy jsou pak privátní (týká se to i hotelových apartmá, kde je můžeme najít třeba v patře na terase) nebo veřejné. Historicky vzato se onseny dělí na pánské a dámské (u vstupu jsou označeny pruhem buď červené, nebo modré látky a každé pondělí se místa koupele prohodí). Specialitou jsou ale i onseny označované zeleně (Konyoku nebo Rotenburo), kam mohou smíšené dvojice nebo páry (nikoliv ale hromadně). Proč jsou onseny v Japonsku tak populární, se můžeme jenom domnívat. Někteří historikové to připisují hlavním japonským náboženským směrům – šintoismu a buddhismu, které kladou důraz na očistu a klid ducha. Hygienický důvod asi dnes také nebude rozhodující, protože v současné době se Japonci mohou vykoupat každý den doma. Ještě před druhou světovou válkou ale museli navštěvovat lázně veřejné (sento), do jejichž bazénů se napouštěla teplá voda, která však neměla původ v horských pramenech.
Typické termální lázně onsen jsou dnes zpravidla vázány na hotely a poskytují služby všem, nejen ubytovaným hostům. Návštěvníky přijímají po určitých časových intervalech, ceny jsou pak závislé na prostředí a standardu, kterým se onsen vyznačuje. Zvláště ceněny jsou okolní nedotčená krajina, privátní zahrady nebo ticho a klid, které zařízení obklopují. A důležitá je samozřejmě i kvalita a čistota vody. Návštěva onsenu ale není jen záležitostí odpočinkovou, soukromou nebo relaxační. Lázně jsou mnoha lidmi navštěvovány i jako součást rehabilitace, protože horká voda báječně uvolňuje svaly a pomáhá zastydlým kloubům. A výjimkou není ani to, že se v onsenu konají nejrůznější oslavy, při kterých plavou po hladině tácy se suši a nádobkami s ohřátým rýžovým vínem saké. Návštěvníci onsenu chodí do horké vody ale většinou odpočívat a kochat se přitom pohledem na okolní krajinu, ať již v podobě nedotčené přírody, či zahradních scenerií a zajímavých aranžmá. Lázně onsen využívala nejdříve jenom šlechta, postupem času se do nich ale dostávali i obyčejní lidé. V dobách válek pak přejímaly funkci rehabilitačních pracovišť, ve kterých se pooperačně léčily úrazy hlavně pohybového aparátu.
Zajímavá bude jistě i informace o tom, jak jsou onseny napájeny horkou vodou. Pokud se jedná o typická horská jezírka, tam vyvěrá voda přímo z nitra země a do onsenu přitéká buď přímo, nebo je nejprve jímána do velkých zásobníků, z nichž je pak rozváděna do jednotlivých bazénů. Ostatní typy lázní pak pracují s nuceným koloběhem teplé vody.
Jak se správně v onsenu chovat
Pobyt v onsenu, ať privátním, nebo veřejném, má svá určitá pravidla, která je nutné dodržovat. U vchodu do lázní se přezujete do pantoflí, ve vnitřních prostorách už ale chodíte naboso. Zároveň dostane bavlněné kimono (jukata) a ručník velikosti šátku, který slouží k osušení obličeje či chrání hlavu. Následně se vysvléknete donaha (plavky jsou nepřípustné), osobní věci a šaty uložíte třeba do proutěného košíku na poličce, a pak se dokonale umyjete, což některým Japoncům trvá i půl hodiny! Místa pro očistu jsou vybavena dřevěnými stolicemi, na které můžete pohodlně usednout, vědry pro oplachování a toaletními potřebami, mezi něž patří kromě jiného také několik druhů mýdel a šampony. V modernějších onsenech jsou místo dřevěných věder k dispozici již sprchové hlavice, podobné těm, které známe z evropských koupelen. A po absolvování dokonalé očisty se ponoříte do horké vody. Jakmile vaše pleť zčervená nebo se na tváři objeví pot, je lepší pobyt ve vodě na chvíli přerušit. Po koupeli se můžete převléknout do pohodlného kimona a relaxovat.
Ani tradiční japonské lázně však nezůstaly ušetřeny vlivu západního světa a amerikanizaci. Majitelé některých z nich vybudovali v jejich areálech tobogány, parní lázně a další atrakce, čímž se z klasických onsenů staly západní aquaparky, v nichž jsou plavky samozřejmě povinné.
Onsen v zahradě
Podobně jako v prostředí horských jezírek můžeme v japonských lázních relaxovat i doma ve své zahradě. První věc, kterou bychom měli při stavbě onsenu vyřešit, je jeho umístění. Zde máme na výběr z několika možností. První z nich se váže k japonskému domu a speciální „nádoba na koupání“ umístěna na terase označované jako engawa. Pokud tradiční dům s terasou nevlastníme (a to je případ asi většiny z nás), můžeme onsen postavit buď do předem vybudovaného altánu, nebo jen na volné prostranství tam, kde nás při koupeli a relaxaci nebudou rušit podněty zvenčí. V každém případě by ale měl onsen do japonské zahrady nebo i běžné realizace zapadat a být na místě, odkud při koupání můžeme pozorovat svá oblíbená aranžmá nebo proměny v zahradě.
Důležitým úkolem bude jistě i rozhodnutí, jak má samotná „nádoba pro koupel a relaxaci“ vypadat. V našich podmínkách se můžeme rozhodnout třeba pro jednoduchý bazén přiměřených rozměrů, který podobně jako v levnějších japonských onsenech vybetonujeme a obložíme neutrálně zbarvenými kachlíky. Vnější obklad pak může být z estetického důvodu dřevěný. Tato varianta je sice jednoduchá a levná, ale musíme počítat s tím, že takto vytvořený onsen již nelze přestěhovat. Další možností je využití speciálních kamenných van, které se jako moderní a netradiční prvek dodávají do luxusních koupelen. Svým tvarem, velikostí a provedením z přírodního materiálu dokonale odpovídají filozofii budování onsenu, a navíc jsou i mobilní. Takovéto vany včetně možnosti výroby na míru najdete např. v nabídce firmy Kámen Donát z Dymokur (www.kamen-donat.cz). Vhodné jsou ale i dřevěné koupací nádrže kruhovitého tvaru, které buď s topným tělesem, nebo bez něj, začaly nabízet jako přírodní bazény některé hobby markety.
Samotný proces využití našeho domácího onsenu začíná podobným rituálem jako v jeho domovině, v Japonsku. Nejdříve se v koupelně důkladně umyjeme, následně osprchujeme čistou vodou, a teprve poté vstoupíme do lázně teplé 35–42 oC. Teplotu vody měříme teploměrem a samozřejmě přizpůsobíme svým pocitům, eventuálně i zdravotnímu stavu. Do vody můžeme předem vkládat nachystané byliny nebo i citrusové plody, které ji nádherně provoní. Začne-li voda chladnout, připustíme po předchozím ubrání studené teplou z kohoutku. V japonských lázních můžeme nejen relaxovat, poslouchat meditační hudbu či konzumovat lehká jídla včetně čaje nebo saké, ale i pozorovat scenerie v zahradě. V „koupací vaně“ musíme přitom sedět tak, abychom měli vodu zhruba na úrovni ramen a hlava vyčnívala ven.
Zatímco v Evropě se lázně využívají především k tzv. „pitné kúře“, v těch japonských je na vliv teplé až horké vody na lidský organismus kladen velký důraz. Už první kontakt pokožky s vodou v kamenném jezírku obklopeném panensky krásnou přírodou vám připraví nezapomenutelné zážitky a očistí nejen vaše tělo, ale i unaveného ducha. A nebyli by to Japonci, aby tuto možnost „nedotáhli k dokonalosti“. Zkusme se u nich inspirovat a hledat možnosti relaxace jinde, než to my, Evropané, obvykle děláváme…
Text: Ing. Jan Stropnický, foto: archiv
RUBRIKY
