Podzim je poslední možností nasbírat si bylinky ještě z letošní sklizně. Rozhodně nezapomeňme na jitrocel, kostival a kopřivu. Nejsou jen nevítaným plevelem našich zahrádek, dokáží pomáhat při mnoha potížích!
Zelená náplast na rány
Zvláště v okrasném trávníku nevidíme jitrocel rádi! Ale jeho hojivé účinky využívali lidé odpradávna, ne nadarmo mu říkávali ranocél. I autor renesančního herbáře lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli, který od roku 1554 působil v Praze, jitrocel velebil pro jeho hojivé účinky.
„Vařené listy a semeno jitrocelové v pokrmu používané, nebo obojí utlučené na prášek a užívané vnitřně, rovněž tak šťáva nebo míza vytlačená z listů, anebo voda z něho vypálená v podobě nápoje – zastavuje všeliké výtoky břicha (průjmy), hojí všechna vnitřní zranění a záněty, zvláště ledvin a měchýře, pomáhá při chrlení krve, při krvavém močení, a sumou zastavuje všecky nemoce a přílišné výtoky. Možno také semeno utřené na prášek nasypati do syrového vejce, pak je upéci a snísti,“ radil Mattioli.
Dnešní fytoterapeuti jitrocel větší i kopinatý rovněž doporučují jako prostředek s projímavým účinkem. Listy i semena používají k léčbě zácp, hemeroidů. Vláknina v semenech zvyšuje objem stolice, která pak tlačí na střeva. Sliz se semen navíc pomůže snadnějšímu průchodu z těla ven. Jitrocel pomáhá i při průjmech. Pohlcuje totiž přebytečné tekutiny ve střevech.
Semena jitrocele podle výzkumů účinně snižují hladinu cholesterolu v krvi. Je prokázáno, že s větším obsahem vlákniny v potravě se zároveň snižuje hladina cholesterolu. Pravidelnou konzumaci semen je ale nutno konzultovat s lékařem.
Klásek se semeny se sbírá hned po odkvětu, listy se trhají od června do září. Čaj ze sušených listů ve formě nálevu i odvaru je proti kašli a vyčistí hleny na prsou. Listy podle Mattioliho zastavovaly krev v ranách, používaly se jako obklad. „Držíš-li v ústech tři listy špičatého jitrocele, pak tě neštípne žádná včela,“ napsal do bylináře věhlasný lékař a bylinkář a přidal i další radu. „Při únavě po cestě umyj se jitrocelem a pocítíš ulehčení: posiluje nervy a svalstvo.“
Sice pálí, ale léčí
Naším asi nejznámějším plevelem je kopřiva dvoudomá. Přitom její využití v přírodní lékárně je poměrně velké. Z lehce dostupné rostliny zužitkujeme v podstatě všechno – listy, kořeny, stonky i semena.
Lidé dříve věřili, že pomůže při uštknutí hadem a štírem. Mattioli doporučoval kopřivy utlučené se solí a přiložené na způsob náplasti na hnisavé neduhy. „Tato náplasť také rozhání všeliké mozoly, boule a studené otoky. K zabránění nastuzení údů připravuje se z kopřiv, oleje a trochy soli mast k mazání. Někteří přidávají ještě staré husí sádlo,“ dodává středověký bylinář.
Do dneška přetrvala zkušenost našich předků, že šťáva z kopřiv podporuje růst vlasů. A jaké jsou prokázané účinky? Listy jsou močopudné, kořen působí proti zánětům. Vědecké výzkumy potvrdily diuretické vlastnosti. Listy poslouží jako prevence zánětů močových cest a ledvinových kamenů.
Kopřivu můžeme využít i v kuchyni. Obsahuje velké množství vitamínu C. Kopřivová polévka bývala v některých oblastech oblíbeným pokrmem našich předků. Pálivost i chloupky vařením zmizí, a tak listy můžeme upravovat i jako špenát. Syrové lze rozmixovat a podávat například v jogurtu. Na tuto úpravu ale zvolíme raději jarní výhonky, které obsahují blahodárně vitaminy A, B, C, železo, chlorofyl, vápník, betakaroten a další prospěšné látky. Na podzim dáme přednost raději sběru kořene. Počkáme, až nadzemní část uschne. Odvar z kořene pomáhá odstranit hleny na plících, poslouží při kašli.
Jarní výhonky si můžeme nasušit a použít během celého roku na diuretický nálev. Na šálek vroucí vody potřebujeme jednu až dvě lžičky sušené byliny. Necháme deset minut stát a pak scedíme. Pijeme tři šálky denně.
Kostival jen na tělo
Už samotný název rostliny kostival lékařský odkazuje na léčebné účinky, přitom se ale jedná o celkem rozporuplnou bylinou. Ještě před třiceti lety by za něj dali lidé ruku do ohně. Výzkumy ale prokázaly, že obsahuje látky, které poškozují zdraví. Proto se dnes kostival používá jen k vnějšímu užití. Dovnitř těla prostě nesmí!
Kostival známe z nekosených luk. Patří do čeledě brutnákovitých, příbuzný je třeba s pomněnkou nebo plicníkem lékařským. Lidově se mu říká lupen sladký nebo černý kořen.
„Kostival se sluje německy Schwarzwurtz, poněvadž jeho kořen jest povrchu a zevně černý jako uhel, uvnitř pak úplně bílý, lepkavý a tučný jako máslo. Kvete po celý rok, ale kořen se má kopati na podzim,“ radí Pietro Andrea Mattioli. „Náplasť připravená z kořene nebo listí a přiložená na čerstvé rány tyto svaluje dohromady a hojí.“
Rány se od nepaměti ošetřovaly šťávou z kostivalového kořene. Lidé věřili, že pomáhá tkáni srůst. A na rány se dodnes používá. Ránu musíme nejprve očistit a posypat práškem z drceného kořene, do kterého přidáme několik kapek vody, aby vznikla pasta. Tou ránu potřeme a obvážeme. Mast i obvaz pak každý den měníme. A proč kostival napomáhá hojit rány? Obsahuje alantoin, látku, která chrání kůži a podporuje růst nových kožních buněk.
Kostival je nenáročná trvalka, kořen se sbírá na podzim. Omyje se a nakrájí podélně na plátky. Ty se po usušení pak rozemelou. Prášek uchováváme v tmavé sklenici se závitem.
Autor příspěvku: Stanislava Neradová
RUBRIKY
