Je pravdou, že takový prostor musí být jinak uzpůsobený, výrobci herních prvků ale myslí i na tuto situaci. Ve většině případů se s hřištěm pro handicapované děti setkáváme spíše ve veřejném sektoru, některé prvky se ale dají použít i při stavbě hřiště soukromého doma na zahradě.
Prostor pro hry dětí se zdravotním postižením se skládá z podobných prvků jako pro děti zdravé, vše je ale uzpůsobeno tak, aby se, pokud možno co nejjednodušším, a hlavně dostatečně zabezpečeným, způsobem na atrakce dostaly a mohli je využívat.
Základním rozlišovacím znakem, které hřiště pro handicapované charakterizuje, je odpověď na otázku, zda se na něm může pohybovat dítě upoutané na invalidním vozíku. A zároveň jde i o to mít možnost pohybu po atrakcích, nejenom přihlížet hrám těch druhých…
Široký a bezpečný přístup je základem!
V praxi tato věta znamená nejen dobrou přístupovou cestu na hřiště jako takové, ale i možnost dostat se pomocí vozíčku na nástupní plochu třeba k nějaké skluzavce. Po ní pak sjede dítě dolů, kde na něj čeká jeho doprovod s vozíkem, na který může opět usednout a pokračovat v objevování dosud nepoznaného a nevyzkoušeného…
Jsou ale určité herní prvky, jako např. šplhací tyče nebo pavoučí sítě, které díky svému handicapu zdravotně postižené děti využívat nemohou. I tak ale zbývá dostatek jiných atrakcí, díky nimž si hřiště náležitě užijí.
Na čem se mohou handicapované děti vydovádět?
Kromě již zmiňovaných skluzavek můžeme doporučit např. kolotoč. V našem případě se jedná o jakousi plošinu, na kterou se dá zajet i s invalidním vozíkem. Ta se díky „dětskému pohonu“ kamarádů roztáčí (ostatní se jednoduše odstrkují), takže se může povozit do sytosti nejen zdravotně postižený, ale i ten, kdo je upoután na invalidní vozík. Další zvláštností hřišť určených handicapovaným, jsou atrakce pro děti nevidomé. Ty jistě ocení na zemi instalované, tvarově odlišné, nášlapné plochy, které jim pomáhají s orientací v prostoru nebo se směrem chůze např. k houpačce anebo ke skluzavce. Na dřevěných stěnách takového hřiště pak mohou najít zrakově postižení nejrůznější předměty, s nimiž se dá různě manipulovat (např. otáčet) a které si mohou osahat. Často mívají tvar zvířátek nebo všeobecně známých předmětů. Tyto herní prvky ale mohou využívat i děti bez handicapu, přičemž dochází k vytváření nebo utužování vazeb v kolektivu hrajících si návštěvníků bez ohledu na jakákoliv možná postižení.
Důležité jsou zpevněné plochy a bezpečnost
Při výstavbě dětských hřišť pro handicapované děti je nutné pamatovat na to, aby byly nástupní plochy k atrakcím uzpůsobené pohybu vozíčkářů. To znamená, že musejí být zpevněné, s mírnějším sklonem a dostatečně široké. Samozřejmostí je i zábradlí kolem nich, kterého se v případě potřeby může dítě chytit.
Další důležitá věc, na kterou nesmíme zapomenout, je úprava míst, po nichž se děti pohybují. Stavíme-li hřiště pro handicapované, není jiná varianta než plocha dobře zpevněná! Ideální jsou gumové dlaždice, protože pokud budeme mít na hřišti deseticentimetrovou vrstvu kačírku, vozíčkáři se nikam nedostanou! Zpevněná plocha je v tomto případě tedy skutečným základem…
Pro bezpečnost návštěvníků tohoto typu dětských hřišť je ale třeba dělat ještě více. Své o tom vědí návrháři jednotlivých atrakcí, kteří se snaží o to, aby se handicapovaní nezranili např. ani při tak jednoduchém úkonu, jako je sjíždění po skluzavce. Na českém trhu je v těchto řešeních průkopníkem britský výrobce dětských hřišť Playdale, ale přidávají se už i další.
V případě, že ji stavíme pro postižené děti, volíme místo „korýtka“, kterým se jede dolů raději tubus známý z tobogánů na koupalištích. Uzavřené skluzavky jsou naprosto bezpečné a vždy dovedou handicapované děti bez možnosti vypadnutí z místa nástupu až dolů na dojezdovou plochu…
Pokračování příště…
Autor příspěvku: Vladeko – https://www.detskahriste.cz/
RUBRIKY
