Při povídání o kamenech v zahradách se musíme vrátit lehce do minulosti a vzpomenout na předrevoluční období, které zahrádky povýšilo většinou na plochy, kde se pěstovaly okurky, rajčata, trvalky nebo konifery a jen málokdo se věnoval budování skutečných okrasných zahrad.
V současné době je situace daleko lepší a to i díky tomu, že můžeme cestovat a seznamovat se tak s různými zahradními styly, pro něž pak hledáme dominanty, které je možné vytvořit např. pomocí krásného, velkého a zajímavého kamene.
Podle mého názoru by v každé zahradě, ať už jakéhokoliv tvaru nebo velikosti, být kámen měl! Jednak vždy něco představuje, čímž podporuje naši obrazotvornost a estetické cítění a jednak jeho energie přispívá k určitému zklidnění člověka. Tato myšlenka může být samozřejmě velice diskutabilní, ale pokud není na kámen pohlíženo jen jako na kus neživé horniny, po milióny let shromažďovaná energie být předávána jiným objektům prostě musí! Kameny v zahradě jsou velmi důležité i proto, že tvoří určitou hmotu a „protiváhu“ budovám a jako takové jsou i jistým stabilizačním či optickým bodem vytvářených scenerií. Kromě toho mohou být, pokud se jedná o jejich moderní pojetí, chápány také jako umělecké předměty, u nichž je možné určitými technologickými postupy zdůrazňovat jejich barvu, strukturu a linie. Toto se samozřejmě týká jen leštěných kamenů, s jejichž vlastnostmi se dá pracovat více než s kamenem ryze přírodním. Ten má ale zase svou patinu, kterou mít moderní kameny díky svému povrchu prostě nemohou.
Velké solitérní kameny, které se k nám dovážejí z ciziny, pochází většinou z pralesů Thajska, Indonésie a Číny, některé jsou ale i z Norska popř. z italských nebo švýcarských Alp. A protože je mezi kupujícími zájem také o kameny tuzemské, které se od importovaných liší nejen různými tvary, ale i barvou, bývají v nabídce obchodníků i exponáty z nalezišť v České republice nebo v Německu. Velmi zajímavé a žádané jsou v dnešní době exponáty, které se z geologického hlediska řadí mezi krystalické horniny, tzv. onyx. Jedná se o určitou formu chalcedonu, jehož název je odvozen od starověkého města Chalcedon v Malé Asii. Je to druh křemene, který má v sobě sice malé krystalky, na první pohled se ale jeví celistvě. Většina těchto kamenů umožňuje prosvícení, takže kromě zajímavých her světla a stínů v zahradě se dají použít i do interiérů.
Pro zájemce o mozaikové cesty nebo šlapáky je vhodný např. travertin. Kameny tohoto typu jsou dováženy převážně z Turecka a na první pohled jsou specifické svým povrchem, barevným provedením, žilnatinou a způsobem opracování. Zahradní komunikace je možné dále vytvářet z nejrůznějších typů břidlic, které se k nám vozí z celého světa a kromě zajímavého barevného provedení splňují ty nejpřísnější požadavky na tvrdost. Jen ta totiž zaručuje, že se po pokládce na rozdíl od břidlice české nelámou. Kromě travertinu se pro dláždění chodníků nebo zahradních teras dá použít také mramor nebo vápenec a zapomenout bychom neměli ani na klasické čediče, které mají možná malou nevýhodu v tom, že jsou převážně tmavé barvy. Jejich odstín a struktura se odvíjí od způsobu opracování, ale protože na první pohled vypadají díky svému barevnému provedení masivně, přináší určitý „pocit jistoty“. A ten se dá využít třeba při výstavbě můstků, které vedou přes nějakou vodoteč.
Vždy, když pro naši zahradu hledáme vhodnou kamennou solitéru, měli bychom se zabývat tím, zda se do realizace hodí z hlediska toho, co představuje. Kameny mívají nejčastěji podobu nějakého zvířete nebo ptáků, popř. se jedná o exponáty moderních abstraktních tvarů nebo klasická rozeklaná horská pohoří. V každém případě je to otázka určité vnímavosti, vizuální představivosti a tvůrčího přístupu k tvorbě zahradní scenérie.
I když při navrhování vlastní zahrady máme většinou jasnou představu o tom, jak by měla i z hlediska umístěných kamenů vypadat, přece jen je lepší, zkusit se poradit nezávazně s odborníkem. Ačkoliv se jedná o nadstandardní službu, většina slušných prodejců ji poskytuje ráda a bez příplatku. Výběr solitéry pro zahradní realizaci je totiž nejen věc pocitová a smyslová, která by měla být dotažena do posledního detailu, ale v potaz je třeba brát i otázku finanční a technickou. Se špatně zvoleným kamenem se totiž v hotové zahradě následně špatně manipuluje a stojí to i nemalé peníze!
Výběr solitérního kamene je sice základem, jeho začlenění do celkové podoby realizace pak věcí neméně důležitou. I proto bychom měli velké kameny vybírat spíše tam, kde najdeme i celou řadu dalších komponentů, kameny pro mozaikové cesty nebo šlapáky počínaje a klasickým kačírkem konče. Doplňkový materiál je totiž neméně důležitý, protože musí solitéru vhodně doplňovat.
Nedílnou součástí prodeje kamenů do zahrad by měly být také informace, jak se o různé typy následně starat. Na rozdíl od klasických přírodních kamenů, které již mají většinou patinu (mechy, lišejníky), je u těch s lesklým povrchem praxe trochu jiná. Musíme si totiž uvědomit, že se jedná většinou o exponáty vzácnější, v mnohých případech polodrahokamy, čemuž musí odpovídat i způsob péče. Po usazení takového kamene na místo v zahradě se doporučuje tzv. penetrace. Penetračních postupů je celá řada, jeden z nich (tzv. na mokrý efekt) například zajistí, že kámen vypadá neustále jako by bylo po dešti. Vystupují z něj totiž syté barvy a strukturální žíly, díky nimž je jeho povrch velice výrazný. Jsou ale i některé typy kamenů (např. vápence nebo žuly), které sází na přirozený vzhled a na těch už je možné nechat pracovat přírodu a povětrnostní podmínky. Růst mechů a lišejníků je zde na rozdíl od předchozích typů žádoucí, protože vytváří potřebný dojem stáří.
Lesklé kameny, o kterých byla v této reportáži řeč, se dají využívat i do interiérů, potřebují kolem sebe ale určitý prostor. Jsou tedy ideální např. do vstupních hal nebo na velké terasy, které mohou velice originálně ozvláštnit.
Autor příspěvku: David Donát, www.kamen-donat.cz
RUBRIKY
