Tento soubor rad a návodů je hlavně o bezpečnosti, která je na dětském hřišti, a to nejen co se týče pohybu našich ratolestí na samotných atrakcích, hodně důležitá!
Jak na to, možností na výběr je vždy více!
Způsobů, jak ukotvit na dětském hřišti jednotlivé stavby, je zcela logicky několik. Mezi nejjednodušší patří zaražení dřevěného kůlu do země, k těm sofistikovaným pak ocelové, pozinkované kotvy anebo betonáž. Co je pro správné a čeho se při těchto pracích vyvarovat?
V prvé řadě je třeba říci, že jednotlivé herní prvky dětského hřiště je třeba k zemi až na výjimky nějakým způsobem skutečně připevnit. A to nejen proto, aby se nepřevrátily a nezranily hrající si děti, ale i z toho důvodu, aby celé hřiště kompaktně drželo pohromadě. Nejjednodušší varianta, která žádnou práci související s kotvením nevyžaduje, je tzv. samostojné hřiště. V praxi to znamená, že se nikam nic nekotví, pouze se na urovnaný a dobře zhutnělý povrch postaví vše, co potřebujeme. Ale vzhledem k tomu, že děti jsou národ hravý a po hřišti intenzivně lezou, šplhají, popř. se na vše věší, je tato varianta možná jen u těch nejmenších (to je ta výjimka). Co se týče dětí větších, tady je kotvení k zemi všeho, co na hřišti máme, důležité!
Nejjednodušší varianta počítá s tím, že dřevěné kůly po předchozí impregnaci do země „zakopeme“. V praxi je to postup běžný, protože pokud počítáme s tím, že za 3 – 5 let děti odrostou a houpačka, prolézačka nebo nějaká věž s pískovištěm je přestanou zajímat, je zbytečné používat jakékoliv železné prvky s antikorozní ochranou. Dřevo během této doby neshnije a stavba hřiště se neprodraží.
Další možností je dřevěné stojny zabetonovat do vyhloubené jámy. Dřevo sice časem degraduje také, ale jeho životnost se o pár let prodlouží.
Profesionálové používají ocelové kotvy
U hřišť, která jsou veřejně přístupná, anebo je stavíme doma, ale na delší dobu, můžeme použít železné kotvy pro dětská hřiště. Tyto upevňovací díly jsou z kvalitního materiálu, žárově pozinkované, takže se jich koroze v podstatě netýká. Základním kotevním materiálem bývají silné ocelové tyče, dlouhé 0,5 – 0,75 metru. Mají samozřejmě kvalitní ochranu proti korozi a na vrchu je přivařena patka, na kterou následně přišroubujeme po správném osazení dřevěné stojny. Z technologického hlediska se jedná o základní vybavení, které pro kotvení dětských hřišť používáme. Tuto patku můžeme buď jenom zatlouci do země, popř. i zabetonovat.
Dalším způsobem, jak dřevěné konstrukce k zemi fixovat, je použití zemních vrutů. Ty vypadají jako velké hmoždinky do polystyrénu a do země je zavrtáme celé. Na ně pak podobně jako na železné kotvy stavíme stojny dřevěného domku nebo houpačky či lezecké stěny. U tohoto typu kotvení může nastat jistý problém, protože se jedná o „zavrtávání“ do země, které nemusí být vždy na centimetr přesné. Musíme tedy dobře měřit a nohy fixovat raději postupně. Jistotu správné pozice může přinést zabetonování zemních vrutů, které jemné odchylky způsobené zavrtáváním do země odstraní.
Kotvit musíme do podloží!
Při kotvení herních prvků musíme myslet také na to, že kolem nich jsou dopadové plochy. Máme-li v plánu např. nasypat v okolí houpačky vrstvu 10-20 cm kačírku, je třeba počítat s tím, železné kotvy či zemní vruty musí sahat o něco hlouběji, protože dopadová štěrková plocha nic neudrží. Kotvy tak musí být delší, masivní a s jejich osazením je třeba si skutečně pohrát.
Kromě základních staveb jako jsou domky, herní věže nebo konstrukce pro houpačky, se kotví k zemi i skluzavky. To je důležité hlavně u venkovních veřejně přístupných hřišť, protože tam je pohyb dětí větší a zatížení často extrémní! Doma se většinou skluzavky moc nekotví (stačí přichycení nahoře u vstupu) nebo jen velmi jednoduchým způsobem.
Pokračování příště: skluzavky pro dětská hřiště…
Autor příspěvku: Vladeko – https://www.detskahriste.cz/
RUBRIKY
