Aby naše ratolesti své hřiště milovaly, musí na něm být něco, co je nejen zabaví, ale zároveň umožní i jejich zdravý rozvoj. A co by to mělo být?
Mezi základní prvky, které musí každé dětské hřiště obsahovat, patří skluzavka. Skluzavky jsou z různého materiálu, mají různé délky, a samozřejmě i rozdílné zakřivení ploch, po kterých děti sjíždějí dolů. Ty, které máte doma bývají většinou plastové. Na veřejných hřištích, hracích koutech v mateřských školách nebo u nákupních středisek se pak setkáváme se skluzavkami laminátovými. Ty jsou stavěny na vyšší zatížení, odolávají většímu náporu a podléhají méně devastaci.
Jak vybrat správně skluzavku?
Při výběru tohoto základního prvku dětského hřiště se můžeme setkat i s tím, že nám prodejce nabídne provedení z nerezové oceli. Je to materiál, který se používal na veřejných hřištích, ale z hlediska praxe moc oblíbený není. To proto, že se jedná o kov, který je v současné době poměrně drahý, a pak i z toho důvodu, že když se rozpálí, jezdit se po skluzavce skoro nedá! Na druhou stranu je tato varianta ale v podstatě nezničitelná, pokud ji ovšem nějaký poberta neodnese do sběrných surovin celou.
Z hlediska podoby dráhy, po které dítě klouže dolů, můžeme mít skluzavku, která je rovná, nebo vytvarována do podoby esíčka. Na její délce moc nezáleží, nejdůležitějším parametrem prodávaného výrobku je tzv. nástupní výška. Ta je naprosto zásadní z hlediska rychlosti jízdy. Pokud si koupíte kompletní dětské hřiště, kde skluzavka začíná v určité výšce nad zemí u podlahy domku nebo nějakého přístřešku, pak tento problém vyřešil výrobce za vás. Budete-li ji ale instalovat sami, nástupní výšku musíte znát a při montáži dodržet!
Pokud skluzavku namontujete moc vysoko, může se stát, že dítě sjede dolů rychleji, než by mělo a na dopadové ploše se snadno poraní. A pojede-li díky nízkému umístění místa nástupu naopak pomaleji, patrně někde uprostřed zastaví a bude chtít ze skluzavky vystoupit. A to se bez zranění většinou také neobejde. V lepším případě si jen jízdu neužije, ale to je také špatně! Nástupní výška je tedy snad jediný, ale hodně důležitý parametr, který při výběru skluzavky nesmíme podcenit.
Některé samostatně prodávané skluzavky mají i přípojku na vodu. Ta se dá využít v případě, že ji instalujeme do bazénu. V běžné praxi svlažované plocha pro jízdu na hřišti význam nemá, děti si jen umočí kalhoty a dole na dojezdovém místě je bláto!
Stěny a sítě na lezení
Dalším prvkem, který by na dětském hřišti rozhodně chybět neměl, jsou tzv. stěny pro lezení. Většinou se jedná o šikmo umístěnou dřevěnou desku, která má na sobě připevněné barevně výrazné plastové úchyty, pomocí nichž dítě šplhá do vyšších podlaží sestavy dětského hřiště. Tento prvek nezabere skoro žádné místo, protože se montuje na nohy vyvýšených domečků.
Alternativou k této plošině, která slouží jako horolezecká stěna, bývá tzv. šplhací síť. To je o systém silnějších lan, která jsou propletena třeba do podoby pavučiny. I po nich mohou děti lézt nahoru do svého oblíbeného domečku.
Domek je nepostradatelný
Chaloupka, bunkr, vojenská základna, to všechno jsou výrazy pro jednoduchou dřevěnou stavbu se stříškou, která děti chrání ne před deštěm, ale před sluníčkem. A máme-li na zahradě sestavy dražší, bývá domek opatřen dveřmi, které se dají zevnitř i zvenku zajistit a k dispozici jsou i jedno nebo dvě okna. Tyto stavby mají kromě plusů i svá úskalí. Přece jen jsou ve větší výšce, a tak je potřeba zabránit tomu, aby děti nespadly dolů. Prvním způsobem, jak se vyvarovat většího poranění je správně upravená dopadová plocha pod domkem. Z minulého příspěvku víme, že se dají použít gumové dlaždice, kačírek anebo jen dobře ošetřovaný hustý trávník, popř. písková plocha. Druhá věc, která by měla zabránit pádu, je správně umístěné zábradlí, a to hlavně v místech, která jsou riziková (např. konec žebříku).
Další nezbytné prvky, co potěší
Kromě „povinného“ základu může mít dětské hřiště spoustu dalších doplňků, mezi něž patří třeba dřevěná nebo ocelová šplhací tyč, popř. silné lano. A divili byste se, kolik dětí není schopno po tomto zařízení vyšplhat pár metrů vzhůru. Velmi oblíbený je i jednoduchý kladkostroj (kladka, provaz, košík), který umožňuje vytahovat zespoda nahoru do domečku zásoby jídla, hračky, kusy oblečení, prostě vše, co vám někdo dole naloží. Na tom, co vytahujete v podstatě nezáleží, důležitá je samotná činnost.
Dětské hřiště bez houpačky, to si snad neumí nikdo ani představit! Houpačky mohou mít mnoho podob a je velmi jednoduché je měnit, protože v podstatě jenom visí na ocelových hácích. Pro malé děti tak máme houpačky s „ohrádkou“ a pro skoro školou povinnou mládež jen desku zavěšenou na provazech. Pod houpačkou nesmíme zapomenout na zpevněnou plochu, o ní už jsme ale psali v minulém příspěvku.
Pokračování příště: z jakého materiálu domácí dětské hřiště svépomocí postavit a jak se o něj v průběhu roku správně starat
Autor příspěvku: Vladeko – https://www.detskahriste.cz/
RUBRIKY
