Jak by asi měla vypadat úprava vnitřního dvora jihočeské venkovské usedlosti? Jakkoliv, chtělo by se odpovědět, nikdo tam nevidí. Nikdo? Co ale majitel, jeho rodina, hosté? Nebo rekreanti, jde-li o penzion? Kdo si už dal záležet na opravě vzhledu stavení, tomu bude jistě záležet i na úpravě uvnitř dvora, i když ji možná uvidí jen málo očí.
Čím jednodušší úprava dvora, tím lépe vynikne architektura domu.
Hlavní výhodou je tu uzavřený soukromý prostor, kam opravdu nezvaný host nenahlédne. Díky tomu sice můžeme popustit uzdu své fantazii, pokud ale chceme, aby v hlavním dojmu stále působil originální stylový statek, bude nám jako vždy nejlepším vodítkem jednoduchost, jak ve volbě stylu úpravy, tak i v použitých materiálech. V prvé řadě by samozřejmostí měl být úklid a vyčistění prostoru. Oblíbené využívání starých kusů nářadí či strojů jako ozdob ve venkovském stylu je samozřejmě také možné, ale až jako drobný doplněk sjednoceného a logicky uspořádaného celku.
Dvě ukázky úpravy vnitřního dvora
Nabízím k nahlédnutí návrh úpravy vnitřních dvorů dvou venkovských statků. V obou případech jde o kompletně zrekonstruovaná stavení se zcela uzavřeným dvorem. Po stranách jsou dva obytné domy.
Zadní budova, původně stodola, je využita hlavně k parkování, jako sklad techniky a dílna. Přední část stodoly je v obou případech otevřená do dvora a využitá jako krytý prostor k posezení u krbu, tedy ke grilování a stolování pod střechou, protože by bylo zbytečné budovat na zahradě nějaké další přístřešky.
Poměrně velkou část dvora nám bude vždy zabírat zpevněná cesta pro příjezd k parkovacím místům, ta se dá využít i k některým hrám, pokud bude dobře vyrovnaná. Na celou trasu vjezdu asi málokde budeme mít k dispozici nějakou původní kamennou či cihlovou dlažbu, pokud jí bude méně, využijeme ji raději třeba na podlahu zákoutí u krbu ve stodole. V obou případech je proto na dvoře použita nová dlažba, vždy raději nenápadná, aby dala vyniknout architektuře statku, kvůli ceně asi betonová, rustikálního vzhledu.
Záměrně tu je v obou případech alespoň kus zeleného nízkého trávníku, který nám pomůže opticky zvětšit dvůr a zklidnit prostor. Půjde o nízký, pochůzný a pobytový trávník. Nemusí to být čistý anglický green, pohodový bude i tzv. bylinkový trávník, kde mimo traviny budou vtroušené i sedmikrásky a jiné nízké kvetoucí trvalky a vy pak nestresujete sebe ani svůj dvůr zbytečnou chemií.
V obou případech uvažujeme o čistě rekreačním využití dvora, užitkové rostliny budou na vnější zahradě vzadu za stodolou. Pokud by tu ale takový záhumenek nebyl, můžeme prostorové členění dvorů zachovat podle návrhu a jen zaměnit okrasné keře a trvalky za užitkové rostliny, celek pak vyzní obdobně. Místo nízkých keřů tu pak můžou růst rybízy, borůvky, jako vyšší keř malý stromek třeba muchovník nebo moruše, měsíční jahody jako podrost, aktinidie (minikivi) na opoře místo růže, rajčata podsazená afrikány a nízkou lichořeřišnicí místo denivek a kosatců na úzkém záhonu pod bazénem, bylinky v nádobách na terase apod.
První bílý statek má dvůr o něco užší. Zpevněnou příjezdovou cestu tu vedeme nejkratším možným způsobem – tedy od vrat ke stodole podél domu a zápraží. Ke zpevnění je použita betonová dlažba s rustikálním vzhledem v barevnosti cihlového vzhledu, aby ladila k barevnosti střechy a cihlových obrub a zídek, např. Best legenda nebo obdoba ve stylu stájové dlažby. Vzhledově stejnou dlažbu použijeme i na zápraží před domem na protější straně, jen nemusí mít pojezdovou tloušťku.
Částečně i proto že jde o dva obytné domy, jsou na dvoře navržena na opačných koncích dvě jednoduchá místa k posezení. Jsou v podstatě stejná, jen jinak osázená. U jednoho jsou ve vyvýšeném cihlovém záhonu vysazeny bylinky, u druhého klasické venkovské trvalky. Jeden lehce cloní konstrukce s pnoucími růžemi, pod obloukem konstrukce je ideální místo pro nějakou stylovou zahradní sochu či plastiku. U druhého posezení je jen vysoký vzdušný vícekmenný keř (třeba kolkwitzie) s podrostem trvalek (kakosty, orlíčky, kokoříky apod.). Zbytek plochy dvora je zatravněný, vytváří půdorysně pravidelný jednoduchý tvar.
Žlutý statek má o něco širší dvůr a proto si tu můžeme dovolit umístit i prostorově náročnější rekreační objekt jakým je bazén. Využijeme původních podmínek místa a celý bazén zabudujeme do terasy, která bude ve výšce původního zápraží. Protože slunné plochy jsou na každém takovém uzavřeném dvoře omezené, použijeme na povrch terasy tvrdé dřevo nebo dřevu co nejpodobnější dřevoplast, který nám oproti kamenu či dlažbě víc podpoří pocit tepla.
Jinak ve veškerém vzhledu a členění dvora opět vládne jednoduchost. Protější zápraží je o něco nižší, je uprostřed také rozšířeno do dvora a využito jako venkovní „obývák“. Tato úprava je moderní a jednoduchá, proto sem klidně můžeme použít moderní pohodlnou hranatou technoratanovou válendu a křesla. Pokud jde o její barevnost, zvolíme výplet v okrové (obdoba dlažby) nebo šedé (obdoba soklu terasy a podezdívky domu), a nenápadný světlý polstr. Zručný majitel také může pohodlnou sedačku vyrobit z dřevěných palet a ušetřit, tady by pak polstry mohly mít i nějakou barvu a vzor (např. pruhy).
Moderní vzhled této „povalovací“ terasy podtrhuje i použitá výsadba, kde vedle kosatců, bergenií a hortenzie je vysazen i bambus.
Zpevněné plochy budeme u žlutého statku barevně volit jinak, raději umírněné pískovcové okrové a šedé. Vjezd tu vede od brány středem dvora a jeho zpevnění je v dlažbě vzhledu šedé žulové kostky, menší plochy před vstupy do domu a schody jsou buď z kamene nebo z velkoplošné dlažby imitující kámen.
Autor: ing. Hana Říhová
Moje oblíbené rostliny, vhodné do venkovských zahrádek
Nízké kvetoucí keře (do 1 m):
– na prvním místě samozřejmě růže (mnohokvěté)
– zimostráz (buxus) – tvarovaný
– hortenzie
– nízké tavolníky
– nízké mochny křovité
Středně vysoké „venkovské“ keře (1-2 m):
– opět růže – keřové
– kaliny (Viburnum)
– pustoryl, „jasmín“ (Philadelphus)
– mandloň (Prunus triloba)
– meruzalku (Ribes sanquineum)
– tavolníky (Spirea)
– zlatici – „zlatý déšť“ (Forsythiia)
– „letní šeříky“ – komule Davidova (Buddleia davidii)
Vyšší keře = drobné stromky (3-4 m):
– moruše
– muchovník
– šeříky (Syringa)
– štědřenec (Laburnum)
– černý bez
– kolkwitzie
Popínavky:
– růže pnoucí
– plaménky (Clematis)
– vytrvalé hrachory (Lathyrus latifolius)
– zimolezy (Lonicera)
– břečťan
– přísavník
Trvalky:
– žlutozelené pryšce (Euphorbia polychroma)
– bělavé čemeřice (Helleborus x hybridus)
– bergénie tučnolistá (Bergenia crassifolia)
– jarní cibuloviny
– klasické bílé kopretiny (Chrysanthemum leucantheum)
– modré zvonky (Campanula)
– chrpy (Centaurea)
– pivoňky (Paeonia)
– srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis)
– žluté vrbiny (Lysimachia punctata)
– modré až růžové ostrožky (Delphinium)
– bílé až růžové vysoké plaměnky (Phlox)
– žluté řebříčky (Achillea)
– různobarevné kosatce (Iris x barbata)
– denivky (Hemerocallis)
– hnězdnice (Aster amellus, A. dumosus, A. novae-angliae, A. novi-belgii)
– sasanky (Anemone x hybridum)
– velkolisté bohyšky neboli funkie (Hosty)
Pro volnější a „divočejší“ záhony se hodí „putovní“ druhy (množí samy se ochotně sami):
– modré až růžové vlčí boby (Lupinus)
– vlčí máky (Papaver)
– žluté až hnědé rudbekie neboli třapatky (Rudbeckia)
– divizna (Verbascum)
– různobarevné orlíčky (Aquilegia)
– náprstník (Digitalis)
RUBRIKY
