Bylinky nám nejen ochutí letní pokrmy, ale jsou i pomocníkem při některých našich drobnějších prázdninových nehodách a trampotách. Poštípání hmyzem, naražené koleno, úpal, úžeh, spálená kůže po opalování, žaludeční nevolnost po konzumaci špatného jídla, krátkodobý průjem, drobné škrábance nebo malé řezné rány, se můžeme pokusit ošetřit sami za pomoci přírody.
Právě teď je pravý čas nasbírat si různé bylinky a pořídit si vlastní zelenou lékárničku a mít ji připravenou v pohotovosti. V létě je léčivých rostlin dostatek všude okolo nás. A navíc panuje optimální klima potřebné k sušení.
Olej léčí už několik staletí: už v Mattioliho herbáři, který v roce 1562 vyšel také v češtině, najdeme například recept na třezalkový olej, který se od té doby až dosud používá jako utišující prostředek. K jeho výrobě se po staletí používá vlastně totéž – květy třezalky a dobrý olej.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) roste běžně podél polních cest, na lukách, sušších pastvinách a okrajích lesa. Mattioli ji ve svém herbáři nazývá Červený zvoneček. Třezalka má sice žluté květy, ty ale uprostřed mají vlákna, podobně jako růže tyčinky. Když květ rozetřeme, vydává ze sebe podle Mattioliho jakousi pryskyřičnatou a krvavou mastnotu. „Květ má znamenitou moc hojiti rány a připravuje se z něho také olej,“ radí ve svém herbáři a popisuje i jeho postup: „Dej do sklenice čerstvý květ, nalej na něj olej, dobře to zahraď na povrchu a vystav na slunce na několik dnů. Pak zceď onen olej a květ dobře vytlač a do téhož oleje přidej nový čerstvý květ, zas vystav na slunce a také vytlač, a to několikrát opakuj. Naposled pak utluc ony měchýřky nebo šešulky se semenem, a také je nalož do téhož oleje, a budeš míti olej pěkné červené barvy. Tento velice hojí raněné nervy a je užitečným proti všelikým neduhům, zvláště rukou, nohou a kloubů.“
Třezalka kvete v červenci, takže právě teď je vhodná doba k jejímu sběru a přípravě oleje. Květ sbíráme nejlépe za suchého počasí. Při výrobě léčivého oleje se postupuje podobně jako v časech lékaře Mattioliho, ale dnešní příprava není tolik složitá. Stačí jen sklenici napěchovat květy třezalky a zalít dobrým stolním olejem tak, aby květy byly ponořené. Uzavřenou láhev postavíme na slunné místo. Olej se po pár dnech začne zabarvovat dočervena. Po dvou týdnech olej přecedíme a nalijeme do lahví nejlépe z tmavého skla. Olejem můžeme potírat spálená místa po opalování.
Pietro Andrea Mattioli: přírodní léčitelství u nás má kořeny už ve středověku. Důvěře lidí v byliny napomohl italský renesanční lékař a botanik Pietro Andrea Mattioli, který od roku 1554 působil v Praze jako osobní lékař českého místodržícího Ferdinanda Tyrolského. Jeho objemný herbář, ve kterém popisuje lékařské využití rostlin, vychází dodnes. Z renesančního obsáhlého bylináře čerpají i současní fytoterapeuti a Mattioliho poznatky obohacují o své vlastní zkušenosti.
Mattioliho herbář nám také poradí, jak zastavit průjem. Podle potřeby jíst po lžičkách sušené borůvky. Pokud tyto plody nepomohou, stejným dílem smíchat jitrocel, rdesno ptačí, přesličku a kostival. Tři lžíce této směsi spařit ve tři čtvrtě litru vody, nechat ustát pod pokličkou půl hodiny. Pak scedit a pít během dne po doušcích. Ve středověkém bylináři najdeme i radu proti včelímu žihadlu. „Aby tě žádná včela neštípla, použij hromové koření – špargl čili chřest. Kdo se natře olejem, v němž byl utlučen chřest, toho nepoštípou sršně ani včely.“ A Mattioli přidává ještě jednu radu, z dnešního pohledu spíš úsměvnou: „Držíš-li v ústech tři listy špičatého jitrocele, pak tě neštípne žádná včela.“
Pomohou hlavně odvary: dnešní fytoterapeuti mnohé neduhy léčí bylinnými čaji a nálevy. Na zhmožděniny a oděrky doporučují směs s hojivými účinky. Smíchat 25 gramů kořenu kostivalu s květem měsíčku, třezalky a sedmikrásky, vždy po 5 gramech. Celé množství svařit s litrem vody a použít ke koupelím či k potírání postižených míst nebo k obkladům. Od nadměrného pocení pomůže směs natě přesličky, kořenu kozlíku, natě řebříčku a listu šalvěje. Sníží tvorbu potu a má sedativní účinky. Na chřipku a nemoci z nachlazení při nastydnutí spojeném s rýmou, kašlem a mírně zvýšenou teplotou je dobré vyzkoušet směs, která obsahuje list podbělu, jitrocele, kořen anděliky, semeno anýzu, nať mařinky a květ divizny. Špetka této směsi se spaří v šálku horké vody a nechá se deset minut ustát. Pije se čtyřikrát denně dříve, než vychladne.
K odstranění hlenu při kašli a zlepšení odkašlávání se doporučuje směs kořenu omanu, listu jitrocele, kořenu proskurníku, plodu fenyklu a natě šalvěje. Na šálek vody stačí jedna čajová lžička směsi, připravuje se třikrát denně ve formě nálevu. Fytoterapeuti nabídnou i směs užívanou při nachlazení, k podpoře pocení a proti suchému kašli, kterou tvoří květ divizny, vlčího máku, slézu a černého bezu. Dávkují se dvě čajové lžičky na sklenici vody, dvakrát denně ve formě nálevu. Pije se horké. Při kašli a chrapotu se osvědčil list a květ slézu, list a květ podbělu a nať šalvěje. Polévková lžíce směsi se paří půllitrem vody a nechá se ustát. Nálevem se kloktá. Na zahlenění dýchacích cest, ke kterému dochází v létě hlavně při výkyvu teplot, se pije dobrý čaj proti chrapotu. Obsahuje kořen lékořice, kořen proskurníku, list podbělu, list divizny. Polévková lžíce této směsi se přelije čtvrt litrem vody a povaří se půl minuty. Potom se nechá deset minut odstát. Pijí se tři takové porce čaje denně.
V letních měsících se často ozývají i choroby zažívacího traktu. Na průjem fytoterapeuti naordinují směs oddenku mochny nátržníku, listu máty peprné, květu heřmánku a květu arniky. Zápar z jedné lžíce čajoviny na šálek vody je třeba vypít v průběhu dne. Sklon ke zvracení se léčí směsí listu meduňky, listu máty peprné a květu heřmánku. Na šálek vody k odvaru postačí jedna kávová lžička směsi. Pije se dvakrát až třikrát denně. Na pálení žáhy stačí povařit list vachty a nať pelyňku pravého. Svařit kávovou lžičku směsi s šálkem vody a pít každou půl hodinu až do účinku.
Text: Stanislava Neradová, foto: archiv redakce
RUBRIKY
