Lidové názvy pro meduňku jsou melisa, medunice, dubravník, mateřník, medun, medlinka, včelník, rojovník, marule, matkovník. Původní oblast, kde byla tato bylina rozšířená, je Středomoří a Malá Asie. Ve střední Evropě se pěstuje většinou na zahradách.
Meduňka lékařská je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Laminaceae) a v našich podmínkách dorůstá většinou výšky 40–60 cm. Před rozkvětem voní po citrónu a po odkvětu nepříjemně páchne. Meduňku je možné zaměnit s některými druhy rostlin z čeledi hluchavkovitých (např. hluchavka bílá), zpravidla ji však poznáme podle citrónové vůně, kterou jiné rostliny z této čeledi nemají.
Nebýt výborných léčivých vlastností meduňky, ani bychom nevěděli, že existuje. Na jejím vzhledu je totiž těžké něco pěkného objevit. Drobné květy rozkvétají postupně, vyskytují se řídce, celá rostlina je málo atraktivní a jako okrasa nevhodná. Účinnými látkami jsou silice s citralem, citronelanem a geraniolem, třísloviny, dále kyseliny (kyselina rozmarýnová, ursolová, kávová, chlorogenová).
Velice příjemná je její trochu citrónová vůně a chuť velmi podobná medu, podle níž má také pojmenování. Rostlina u nás volně neroste, jen se pěstuje. Nejlépe se meduňce daří na slunných a teplých místech. Na zimu je potřeba k rostlině přihrnout více zeminy, aby nevymrzla. Půda, kterou meduňka vyžaduje, by měla být humózní, lehčí a sušší. Množí se buď semeny, nebo se dělí celé rostliny (jednou za 5 let). Při dobrých podmínkách může na jednom stanovišti vydržet i 30 let. Sazenice vysazujeme na jaře nebo na podzim.
Sbírá se list a nať, nejlépe v červnu a červenci. Meduňka je velmi choulostivá, bylina se lehce znehodnocuje, proto je obtížné s ní zacházet. Nať meduňky je vhodné sbírat pouze v suchém počasí, nejlépe za chladného odpoledne, ještě před začátkem rozkvétání květů, neboť v době květu se již léčivé vlastnosti mění. Suší se pokud možno rychle, protože při pomalém sušení hnědne. Při umělém sušení začínáme při 30 °C a pak teplotu zvolna zvyšujeme na 40 °C. V době plného rozvití květů listy nevoní již tak příjemně. Listy se mohou postupně sbírat až třikrát za období, syrové špatně snášejí skladování. Bylinu musíme uchovávat v dobře uzavřených nádobách a každý rok ji vyměnit za novou. Meduňka by měla mít i po usušení citrónovou vůni a zelenou až šedozelenou barvu.
Léčebné účinky meduňky
Velká popularita meduňky nyní, kdy je život plný stresu, se dá snadno pochopit, dobré vlastnosti meduňky však byly známé odedávna. Meduňka působí nejen na nervovou soustavu a psychiku, ale léčí všechny orgány těla postižené vlivem stresu chorobnými změnami. Uvolňuje křečovité stažení způsobené nervovým vypětím, uklidňuje bušení srdce, dýchací a zažívací orgány. Tiší záchvaty kašle dětí (spolu s mateřídouškou), uvolňuje křeče žaludku a zaražené větry, pomůže proti zvracení v těhotenství. Je výborným uspávacím prostředkem. Šálek nálevu z meduňky oslazený medem nahradí tabletku na spaní a přitom všeobecně prospívá. Čaj je úplně neškodný, můžeme ho pít denně.
Osvědčuje se i využívání meduňky ve formě tinktury nebo vína. Již několik století se z meduňky vyrábí takzvaný karmelitánský líh (Spiritus melissae compositus), který dosud občas dostaneme ve specializovaných lékárnách. Karmelitánské kapky v 17. století z meduňky vyráběli mniši v klášteře bosých karmelitánů. Při vnějším použití se doporučuje natírat podrcenými listy, odvarem nebo tinkturou čelo a spánky při bolestech hlavy a migréně, osvědčilo se i natírání postižených míst při oparu (herpesu). Velmi příjemná je také meduňková koupel.
Nálev (čaj): 1–2 lžičky sušené natě zalijeme 1/4 l vroucí vody, přikryjeme a necháme vylouhovat 15 minut. Čaj pijeme 3krát denně při nadýmání, žaludečních křečích, střevní kolice, migréně, nechutenství, bolestivé menstruaci, závratích, při vysokém krevním tlaku, stavech úzkosti, nespavosti a psychických poruchách.
Vinný extrakt: hrst čerstvých listů zalijeme 1l vína (nebo jeden díl čerstvě nasbíraných listů zalijeme 9 díly dobrého vína), dobře uzavřeme, necháme asi 4 dny odstát, scedíme a uchováváme v uzavřené láhvi. Užíváme každé 2 hodiny 1 lžíci při žaludečním kataru, nechutenství nebo při neuróze.
Karmelitské kapky: smícháme ½ kg sušené natě, 40 g citrónové kůry, 10 g muškátového oříšku, 10 g skořice a zalijeme 1l koňaku nebo slivovice. Směs necháme pár dní odstát, poté ji přecedíme a přelijeme do láhví. Užíváme 2–4 lžičky denně při žaludeční a střevní kolice, nervové slabosti nebo bolestech hlavy.
Čajová směs proti stresu: nať meduňky 5 dílů, nať majoránky 5 dílů, kořen anděliky (děhel lékařský) 4 díly, nať třezalky 3 díly, nať dobromysle 3 díly, kořen kozlíku 2 díly. Dvě lžíce směsi zalijeme půllitrem vroucí vody a necháme asi 20 minut přikryté vylouhovat. Čaj přecedíme, můžeme ho podle chuti dosladit medem nebo hroznovým cukrem, pijeme dvakrát až třikrát denně.
Meduňka v kuchyni
Chuť a vůně meduňky, především čerstvých lístků, se uplatní i při přípravě jídel. V kuchyni používáme tuto bylinu k aromatizování masitých pokrmů, do salátů, ke zdobení desertů, koktejlů nebo zmrzlinových pohárů. Hodí se k rybím a drůbežím pokrmům. Můžete ji přidat do nádivek, majonéz, másla, bylinkových omáček a jogurtových zálivek. Osvěží ovocné saláty i želé. Lístky pěkně ozdobí dezerty, koktejly i sklenku bílého vína. Lze je nakládat také do octa, nejlépe spolu s estragonem. Vařením i sušením ztrácí aroma. Také čím déle se skladuje, tím méně je aromatická.
Meduňkový dresink: meduňkový dresink připravujeme z rozemletých listů smíchaných s majonézou a skladujeme ho v lednici. Je to výborné zpestření masitých a rybích pokrmů.
Salát z meduňky: smícháme 300 g jemně nasekaných meduňkových lístků, 50 g nastrouhaného křenu a 150 g nastrouhané řepy. Přidáme smetanu, sůl, vše promícháme a posypeme natvrdo uvařeným posekaným vejcem.
Autor příspěvku: MUDr. Ing. Bc. Markéta Kastnerová, Ph.D.
RUBRIKY
