Návod na výrobu a správné umístění ptačích budek, 2. část

Vložil REDAKCE | 30.3.2016 | Jeden komentář | OKRASNÁ ZAHRADA

V minulém díle povídání o bydlení pro ptáčky v zahradě jsme si nastínili, kam budky umístit, podle kterých zásad je vyvěšovat a jak zajistit ochranu před nežádoucími návštěvníky. Nyní si povíme něco o typech…

První otázku, kterou si asi každý stavitel položí, se týká velikosti. Často se totiž stává, že vyrobíme budku a pak už jen smutně přihlížíme tomu, že o ni mezi opeřenými obyvateli naší zahrady není zájem. Parametry jako rozměry základny, výška či velikost otvoru ke vletu jsou tedy hodně důležité a napovídají, pro kterého z opeřenců se nová stavba bude hodit.

Asi nejdůležitější je na celé budce vletový otvor, který musíme posuzovat nejen z hlediska velikosti, ale také tvaru. Nejčastější jsou ty, které mají průměr 28–45 mm (pro menší ptáky), popřípadě 60–75 mm (pro větší opeřence). Z hlediska podoby se pak nejčastěji používá otvor kruhový, je možné ale udělat i čtvercový nebo oválný. Takový se hodí třeba pro rehka zahradního nebo lejsky, nepohrdnou jím ale ani sýkorky.

Základní členění budek pro zahradní ptactvo

Stejně jako u jiných staveb v zahradě, musíme i výrobu ptačí budky přispůsobit těm, co v ní mají bydlet.

Polobudky: tyto stavby jsou určeny pro druhy ptáků, jež ve volné přírodě hnízdí v částečně otevřených dutinách (konipas, rehek, lejsek) a nevyžadují uzavřený prostor. Vletový otvor, jak ho známe z klasického provedení budky, zde chybí. Je nahrazen absencí kusu přední stěny, většinou její jedné čtvrtiny až poloviny. Minimální vnitřní rozměr dna je udáván v hodnotách kolem 12×12 cm, může být ale i větší (např. 14×14 cm). Jako minimum pro běžné druhy sýkorek se uvádí 12×12 cm, optimum je však o něco větší (hrana čtverce 13– 5 cm).  Větší polobudka je vhodnější jak pro vývin mláďat, která se v malém prostoru mohou v létě dusit, tak i pro soužití „rodičů a dětí“. Třeba za deště se může dospělý pták posadit v polobudce trochu stranou a nehrozí zmáčení mláďat od mokrého peří, než oschne. Důležitá je i správná hloubka, protože v mělkých polobudkách nejsou mláďata dobře chráněna před útoky predátorů. Ideální hodnota je ornitology stanovena zhruba na 20 cm.

Klasické budky: většina literatury dělí příbytky pro zahradní opeřence do několika typů, které mají i svévcelku přesné charakteristiky.

Typ A je určen pro malé sýkorky (modřinky, uhelníčky nebo parukářky), které sice dokážou bez problému hnízdit i v budkách větších, tyto jim ale vyhovují nejlépe. Mezi staviteli se označují často také jak typ „modřinka“ a jsou charakterizovány následovně: velikost vletového otvoru 27–28 mm, minimální vnitřní plocha dna 12×12 cm a výška v rozmezí 20–25 cm.

Typ B se hodí pro velké druhy sýkorek (koňadru, sýkorku lužní anebo babku), zabydlují se v nich ale také třeba lejsci (černohlavý i bělokrký), rehek zahradní, brhlík lesní nebo i docela obyčejní vrabci. Typ „koňadra“ je charakterizován velikostí vletového otvoru 33 – 34 mm, minimální vnitřní plochou dna 12 x 14 cm a výškou 20 – 25 cm.

Typ C je vlastně upravená budka pro sýkorky, která je stavebně přizpůsobena životu lejsků, brhlíků a rehků zahradních. Od budek pro sýkorky se odlišuje hlavně oválným tvarem vletového otvoru a jinými rozměry vnitřního prostoru. Vletový otvor by měl být velký asi 30×45 – 50 mm, vnitřní rozměr budky 14×14 cm a její výška 18–20 cm.

Typ D reprezentuje klasickou budku pro špačka obecného, zabydlet se v ní mohou ale i jiní obyvatelé (strakapoudi, krutihlav, lejsci či rehek zahradní). Rozměry této budky jsou asi nejznámější a lze je shrnout takto: velikost vletového otvoru 45–50 mm, vnitřní plocha minimálně 15×15 cm a výška budky v rozmezí 25–30 cm.

Vyvěšováním ptačích budek přispíváme nejen k ochraně našich zahrad před škůdci, ale pomáháme i rozmnožování a udržování populace zpěvného ptactva v naší přírodě.

Autor textu: Ing. Jan Stropnický