I když je tento škůdce nebezpečný hlavně v době vegetace, teď je ta správná doba, jak ho zastavit! Lapat totiž můžeme samičky, které se stěhují po kmeni vzhůru, aby v koruně nakladly vajíčka!
V našich sadech škodí dva hlavní druhy píďalek – píďalka podzimní (Operoptera brumata) a píďalka zhoubná (Erannis defoliaria). Největší škody nadělají na jabloních a hrušních, nevyhýbají se ale ani třešním, višním, švestkám, a nebo některým druhům okrasných keřů. Jedná se o druhy hmyzu, které se vyskytují po celé Evropě, české sady a zahrádky nevyjímaje. Z hlediska četnosti v populaci se jedná o tzv. gradační škůdce, což znamená, že v některých létech škodí pod prahem škodlivosti, v jiných jsou naopak přemnožené a jabloně či hrušky doslova likvidují. Větší nebezpečí pro naše ovocné stromy znamenají v místech, kde zahrady sousedí s výsadbami dubů a habrů, než v městských aglomeracích.
Charakteristika škod: hlavními škůdci u píďalek jsou larvy, které vykusují otvory do pupenů, jež právě na jaře raší. Provrtávají je a nevyhýbají se ani květům nebo zakládajícím se plodům. Po té, co se na stromě plně rozvinou listy, tyto okusují, což vede ke ztrátě asimilační plochy stromu. Ten pak špatně plodí, a mladé jabloně nebo hrušně mohou uhynout celé. Poškozené plody buď opadávají nebo se stávají živnou půdou pro další škodlivé patogeny, což vede k razantnímu propadu při sklizni ovoce.
Vývoj škůdce a možná ochrana: malá vajíčka oranžové barvy přezimují mezi šupinami pupenů nebo na větvích. Housenky se líhnou v době rašení pupenů v dubnu a v květnu se objevují larvy. Ty okusují květy pupeny a listy, které následně omotávají vláknem, aby se mohly zdržovat uvnitř takto vytvořených zámotků. Housenky se v průběhu června spouštějí po pavučinkách na zem, kde se v hloubce kolem 8 -10 cm kuklí. V říjnu se pak rojí okřídlení samečci a bezkřídlé samičky, paří se a samičky následně po oplodnění šplhají po kmenech stromů vzhůru. Tam kladou na kůru vajíčka, z nichž se pak na jaře líhnou housenky a celý vývojový cyklus se opakuje. Píďalky mají jen jednu generaci za rok, k přemnožení tohoto škůdce přispívá vlhké a chladné léto a dlouhý, mírně vlhký podzim. Naopak horký a suchý rok působí na vývoj a četnost populace nepříznivě.
Kromě chemické ochrany proti přezimujícím vajíčkům a vývojovým stádiím na jaře, můžeme proti píďalce bojovat i na podzim, a to mechanicky. Tady využíváme lepové pásy, které zachycují vzhůru do koruny migrující samičky.
Postup instalace lepových pásů: pásy umisťujeme na kmeny stromů nejpozději v první polovině měsíce října a dolů je dáváme koncem února. Lepidlo, které se nanáší stěrkou nebo dřevěnou špachtlí ve výši asi 1,5 metru nad zemí, by mělo být v poli širokém zhruba 10 cm, mocnost jeho vrstvy se doporučuje kolem 2 mm. Lepové pásy i nátěry lepidla bychom měli pravidelně kontrolovat a zachycený hmyz odstraňovat. Pokud je pás píďalkami zaplněn přes 50%, měli bychom ho vyměnit, ztrácí totiž svou účinnost.
Příště se můžete těšit na: jak na podzim správně vysazovat vřesy
Text: Ing. Jan Stropnický, foto: archiv redakce
RUBRIKY
