Letošní úroda bude snad navzdory rozmarům počasí vydařená. Ne všichni jsem schopni uchovávat tyto plody ve sklepích a ne všechno ovoce či zelenina se takto uchovat dá. Nabízí se nám však výborná možnost zavařování bez konzervantů a cukru. Jak na to Vám popíše odbornice na zdravou výživu Ing. Jana Ciglbauerová.
Základem zdravého zavařování je správné povaření ovoce a příprava sklenic, do kterých ho budeme plnit. Tradice konzervování u nás byla vždy velmi rozšířená a domnívám se, že je to dobře hned z několika důvodů: samozřejmě si utvoříme zásoby, které nemusíme kupovat a víme, co naše výrobky obsahují, také si vypěstujeme pokoru k darům přírody a naučíme se neplýtvat surovinami, když jsme si je tak pracně vypěstovali, natrhali či jinak obstarali a v neposlední řadě je to i výborné odreagování a proč ne, i kreativní činnost. Vlastní produkty jsou i velmi vděčný dárkem. Stačí trochu nazdobit sklenici odstřižkem látky a lýkovým provázkem a efekt je dokonalý.
Při konzervování potravin je však potřeba se rozpomenout na metody, které se používaly kdysi. Zvláště při konzervování ovoce není nutné používat žádné konzervační přípravky a už vůbec ne přidávat cukr. Každé ovoce je více či méně sladké, proto ho přece máme rádi. Když ho zakonzervujeme takové jaké je, zachováme jeho chuť. V dnešní době je zvykem extrémně hodně sladit. Já cukr jako takový vůbec nepoužívám, ani když peču moučníky. U ovocných moučníků si vystačím s cukrem obsaženým v ovoci a jinak používám med. Když pak své rodině nebo známým takové moučníky nabídnu, s překvapením konstatují, že tak velký rozdíl ve sladkosti zas není a celkový dojem je spíše pozitivní, moučník může nabýt na zajímavosti a rozhodně je lehčí.
Jak tedy postupovat?
Omyté, případně vypeckované a jádřince zbavené ovoce dáme do hrnce bez přidání vody a přikryjeme ho pokličkou. Ovoce není potřeba nějak výrazně krájet na drobné kousky. Pouze větší jablka a hrušky můžeme rozčtvrtit či rozkrojit na osminky. Ovoce začneme ohřívat na nízký plamen u plynového sporáku nebo na nižší stupeň u sporáku elektrického. Intenzita ohřívání závisí na obsahu vody v ovoci, čím méně vody ovoce obsahuje, tím je intenzita ohřevu nižší. V každém případě, i pokud je obsah vody v ovoci poměrně vysoký, ovoce zahříváme maximálně na polovinu možné intenzity. Ovoce během zahřívání začne pouštět vlastní vodu. Obsah hrnce občas zamícháme. Po nějaké době, a může to trvat až hodinu (například u jablek, které obsahují velmi málo vody a zahříváme je velmi pomalu) dosáhne hmota v hrnci bodu varu.
Když se tedy ovoce začne vařit, necháme ho povařit ještě asi 15 minut. Pokud ovoce pustí hodně vody, můžeme ji slít a použít jako nápoj. Ovoce můžeme před nalitím do sklenic zahustit lněným semínkem (na 3 litry rozvařeného ovoce asi 200 g lněného semínka). Lněné semínko má funkci zahušťovadla a zavařené ovoce po zchladnutí mírně zrosolovatí. Čím více lněného semínka přidáme, tím hustší konzistenci bude zavařenina po zchladnutí mít. Lněná semínka v zavařenině chutnají jako slunečnicová semínka nebo nadrcené oříšky a navíc při pravidelné konzumaci velmi přirozeným způsobem upravují pravidelné vyprazdňování střev. Po přidání lněného semínka necháme ovoce znovu přivést k varu a pak ho začneme plnit do sklenic.
Příprava sklenic
Je možné použít všechny velikosti sklenic s víčky na šroubování nebo na zamačkávání hlavicemi. Před použitím musí být sklenice a víčka dokonale umyté a odmaštěné. Před naplněním sklenice ovocem do ní nejprve nalijeme vařící vodu, abychom jí ohřáli. Při nalévání vařící vody musí být ve sklenici lžíce, aby sklo neprasklo. Hned jak následně vařící vodu vylijeme sklenici naplníme mírně pod okraj připravenou hmotou. Pokud se stane, že okraje sklenice potřísníme ovocem, musíme okraj dokonale očistit vlhkou čistou utěrkou. Pro jistotu dokonalého odmaštění je možné okraje sklenice před zavíčkováním otřít látkou namočenou v alkoholu (rum, slivovice apod.). Víčka máme během plnění sklenic v hrnci s vařící vodou, při uzavírání sklenice musí být víčka horká. Naplněnou sklenici ihned uzavřeme, víčko zašroubujeme nebo zamáčkneme hlavou. Vše během tohoto procesu musí být horké. Právě chladnutím dochází k „zatažení“ víčka a tedy ke konzervaci.
Necháme sklenice zchladnout a zkontrolujeme, zda víčka „drží“. Pokud víčko nedrží, ovoce je možné přidat k následující várce ovoce ke konzervování a znovu dám do sklenic a nebo umístit sklenici, která „nechytla“ do ledničky a brzká příležitost ke zkonzumování zavařeniny se vždy najde. Musím ale říci, že se mi stává je velmi výjimečně, že by víčko nechytlo. Takto zakonzervované ovoce vydrží léta, pokud je potřeba, ale ideální je sníst ho během nadcházející zimy a v následující sezóně si připravit nové.
Zavařované ovoce je možné různě kombinovat a je možné ponechat v zavařenině kousky ovoce nebo horkou hmotu před nalitím do sklenic a přidáním lněných semínek rozmixovat ponorným mixérem. Když se takto rozmixovaná hmota nalije do malých sklenic, získáme vynikající přesnídávky pro nejmenší. Vynikající je též švestkový základ s kousky jablek, hrušek nebo kousky banánů. Kromě lněných semínek je možné přidat třeba i sezamová semínka, slunečnicová semínka či nakrájené lískové oříšky nebo mandle, ale ty nemají zahušťovací funkci. Ideální je tedy k zahuštění přidat semínka lněná a pro chuť pak další přísady.
A jak takto zakonzervované ovoce použít?
Je výborné do jogurtů, na chléb, k přípravě moučníků, do ovocných nákypů a na ovocné poháry, jako ozdoba na dětskou krupicovou kaši, ale i k masům a sýrům a jako sladidlo do čajů. Výborné je i samotné, jako přesnídávka.
A pro ty, co mají rádi názorné ukázky, je připraveno jedno historické (ale pořád aktuální) video 🙂
RUBRIKY
Jitka Bebarova (4 roky zpět)
Děkuji za inspiraci s náležitě podrobným popisem postupu. Určitě příští sezónu to vyzkouším. Jste moc dobrá a těším se na další Vaše články.