Ničí vám vaši psi okrasnou zahradu? Poradíme, jak tomu zabránit a přitom z ní zvíře nevyhánět!

Vložil REDAKCE | 12.10.2016 | Jeden komentář | OSTATNÍ

Často slýchám, že pokud chovám psa, nemám nárok na krásnou zahradu. Osobně s tímto nemohu souhlasit, neboť z vlastní zkušenosti vím, že jde skloubit obojí.

Osobně zastávám názor, že se člověk nemusí vzdát jednoho ani druhého, ale musí tak trochu jedno druhému přizpůsobit. Je zapotřebí vycházet ze životních nároků a potřeb psů, ctít je a podle toho přizpůsobit i zahradu. Na druhé straně je potřeba správná a promyšlená volba plemene pro vaši zahradu podle toho, co od psa očekávám a kolik jsem mu schopen a ochoten dát. Různá plemena psů mají různý temperament, a tím i různé nároky na pohyb. Velkou roli pro případnou nepřiměřenou zátěž vaší zahrádky hraje i velikost psa a velikost zahrady. Ale vezmeme to po pořádku. Úpravami zahrady bych započala.

Na obrázku vlevo brání vysázené keře psovi ve volném pohybu, vpravo má správně volný průchod

Pevný plot, nejlépe s podezdívkou: pokud chcete být v klidu i za vaší nepřítomnosti přímo v zahradě a pouštět psa v zahradě „na volno“, je pevný plot nezbytností. A to jak u malého, tak u velkého plemene. U velkého plemene bych zvažovala plot cca 160 cm vysoký a z pevnějšího materiálu než obyčejné pletivo. Pes svou vahou při naskakování do plotu by ho mohl deformovat a některý pes i svými zuby rozplést. Jsou i psi, kteří se zase snadno podhrabou pod plotem bez podezdívky nebo podhrabových desek a udělají si výlet, a nebo sousedovo Alík zamilovaný do vaší háravé fenky snadno nepevný plot překoná směrem k vám.

Volný prostor mezi oplocením a vegetací: pes je rozeným hlídačem. Svůj domov úzkostlivě hlídá a brání. K tomu používá neustálý pohyb okolo svého pozemku a značkování svého teritoria. Většinu zahrádkářů a zahradníků ze záliby svádí zakoupit rostlinu a „dát ji někam k plotu“. Nebo většinu zahradnic přímo vybízí krása kvetoucích rostlin, kterými se chtějí pochlubit právě u plotu. To ale psovi nevysvětlíte. A pokud plot sousedí s veřejným prostranstvím, kde se pohybují cizí lidé a zvířata, o to hůře. Takže pokud se chcete vyvarovat neustálého rozčilování a vyhánění svého psa z pivoněk, neumisťujte záhony a rostliny přímo k plotu, a to třeba ani túje. Koridor cca 1 m od oplocení nejlépe okolo celé zahrady, ale nezbytně se sousedícím veřejným prostranstvím, by měl psovi uspokojit jeho základní potřebu střežení svého teritoria a jeho zvědavost.

Umístění značkovacích objektů: značkování je normálním projevem psů, označují si tak svoje teritorium, území, kterým chodí a dávají tak informace ostatním psům. Z tohoto je zřejmé, že takovému chování by bylo nesmyslné bránit, neboť mu docela zabránit nelze. Úpravami zahrady a častými vycházkami je možno předcházet škodám na vegetaci. Pokud si pes pro umístění svých pachových značek vybere váš právě zasazený červený javor, má to stromek spočítané. A nejenom on. Žádná rostlina nepřežije neustálé obnovování psích značek agresivní močí i několikrát denně. Proto je zapotřebí vysledovat, kam pes svoji značku nejčastěji umisťuje a vyměnit postiženou rostlinu za solitérní kámen, kterému moč neuškodí. Pokud se některá z rostlin nahradit kamenem nedá a pes si usmyslí, že to je to pravé místo, umístím velký kámen před rostlinu. A navíc na trhu existují i prostředky, které více či méně účinně psa od značkování odradí.

Venčení minimálně dvakrát denně ve stejnou denní dobu. Pokud si uděláte minimálně dvakrát denně čas a svého pejska vyvedete ze zahrady vyvenčit, ideálně tam, kde se venčí ostatní pejsci, nebudete muset po zahradě ani sbírat psí exkrementy. Pes odkládáním trusu nejenže poslechne „volání přírody“, ale také komunikuje s ostatními psy. Proto pokud má tu možnost, rád nechá tuto potřebu na dobu, kdy ví, že mu umožníte opustit prostor zahrady. Pes má „vnitřní hodiny“ a při pravidelném denním čase na venčení snadno vysleduje rytmus a přizpůsobí se mu.

Zátěžový trávník: alespoň v místech, kudy váš pejsek přes trávník pravidelně probíhá, použijte některou ze zátěžových, hřišťových trávníkových směsí. Psí drápy při volném pobíhání většinou působí na dobře udržovaný trávník jako vertikulátor, ale pravidelné psí trasy by mohly doznat nežádoucí úhony.

Nácvik zakázaných zón: ve své zahradě mám několik takových míst. Jsou to především záhony se zeleninou a květinami. Nácvik takových zón předpokládá trochu trpělivosti a zkušenosti s výcvikem. Pokusím se vám to popsat, ale 1x vidět je lepší než 100x slyšet nebo číst. Proto by bylo možná vhodné se svým psem navštívit některou ze psích škol a naučit se základům výcviku psa. A nejen při neúspěchu samostatného nácviku zakázaných zón, ale i z mnoha dalších důvodů je absolvování kurzu alespoň základní poslušnosti žádoucí.

První stupeň: svou čtvercovou zeleninovou zahradu jsem pomocí čtyř kůlků v rozích a igelitové pásky zřetelně označila. Při každém pokusu psa do označeného prostoru vstoupit zazněl dobře známý ostrý zákazový povel „ne“ a přidala jsem posunek rukou žádoucím směrem a dodatečně také předem nacvičený povel „ven“. Pokud už byl pes uvnitř, tak při překonání pásky směrem ven a v momentě kdy pes byl na místě, které mu bylo volně přístupné, zazněla ode mne pochvala „ták je hodný“. Takto jsem postupovala celé odpoledne. Zdánlivě jsem pracovala na zahradě, ale přitom jsem po očku sledovala každý pohyb psa a při každém, ale opravdu při každém pokusu o překonání pásky, jsem reagovala stejně. Ne vztekle, stejně. Je to o trpělivosti. Nikdy, ale opravdu nikdy pes nesmí vstoupit bez zákazového a nespokojeného komentáře do tohoto prostoru. Ani když se zapovídáte se sousedkou. Pes to dříve nebo později pochopí a přestane se o překonání pásky snažit. Beztak tam není nic zajímavého.

Druhý stupeň: při nácviku si vlezete dovnitř prostoru ohraničeného páskou. Třeba můžete začít rýpat a nebo sít hrách. Pes ale za vámi nesmí. Kdykoli se o to pokusí, zase následuje zákazový povel a dříve naučený postup. Toto je těžší cvičení, neboť pes se logicky bude snažit vás následovat nebo alespoň zjistit, co je tam pro vás tak zajímavého. Až tento stupeň zvládnete skoro na 100 %, můžete pokračovat dál…

Třetí stupeň: zajdete do domu a pes zůstane na zahradě sám. Vy jenom zdánlivě zmizíte, ale jako náčelník Apačů se proplížíte k oknu a budete se ukrývat za záclonou a opět sledovat z okna každý pohyb psa směrem k pásce. Při pokusu o překonání zase otevřeným oknem ostré „ne“ a „ták je hodný“. Pokud to nebude v některém stupni fungovat, vraťte se o krok zpět. Psovi tak vysvětlíte, že je to zakázaná zóna nejenom ve vaší přítomnosti, ale vždy. Pokud zakázané zóny z nějakých důvodů nezvládnete, docela dobrý nápad je i vyvýšený záhon.

Bezpečné psí místo

Nejlépe vám poslouží pevný kotec s boudou. Toto opatření je nutné v případě návštěvy ve vaší zahradě, ať už z důvodu, že se vaše návštěva psů bojí, a nebo že si s sebou přivedou děti. I přesto, že nedokážete pochopit, jak se zrovna vašeho mazlíčka může někdo bát, existuje opravdu hodně lidí, kterým je kontakt i s malým psem vyloženě nepříjemný. Proto je více než slušné po dobu návštěvy svého psa fixovat na bezpečném místě. Podotýkám řádně vyvenčeného a vydováděného. Návštěva ovšem nesmí trvat tři dny. Minimálně po třech hodinách společnost opouštím, abych znovu vyvenčila a trošičku unavila našeho mazlíka. Dobrá návštěva to pochopí a špatná odejde. Tak jako tak to máte vyřešené.

V případě malých dětských návštěvníků psa zavírám opravdu vždy! Bez mého dozoru si se psem nesměla hrát ani moje malá dcera. Cizí malé děti už vůbec ne. Ani s malým, ani s velkým psem. Je to jednak pro dobro psa, neboť malé děti z nedostatku životních zkušeností a znalostí dokáží být ke zvířatům neopatrné i surové.

Správné plemeno psa pro vás

Je potřeba si uvědomit, na co psa potřebuji, co od něho očekávám a co on bude očekávat ode mne. Obecně lze říci, že se můžeme řídit genetickými předpoklady toho kterého plemene. To znamená, na co bylo to které plemeno po léta šlechtěno a co bylo v genech chovem podporováno. To ať chceme nebo nechceme se dříve či později projeví i u našeho psa. Proto volím raději psy s průkazem původu, abych dopředu věděla, na co se mohu připravit. A nejen plemeno, ale i velikost zvířete je pro naši zahradu důležitá.

Pes v zahradě může být silným devastujícím prvkem i v případě nevhodně zvolené velikosti či plemene

Věřím, že dokážete skloubit psí potřeby a vaše představy o ideální zahradě. Budete se pak moci radovat ze společnosti svého věrného čtyřnohého přítele bez obav o vaši krásnou zahradu.

Autor příspěvku: Vanda Doudová