Pro vstupní partii zahrady před domem se u nás již dávno vžil výstižný termín předzahrádka. Jde většinou jen o malou plochu, ale vždy velmi důležitou, protože o svém majiteli hodně prozradí každému, kdo projde kolem a umí se dívat.
Řešený prostor na fotografii
Minimálně ukáže, jaký máte vkus, jak jste originální či konzervativní, pořádkumilovní a pracovití. Ovlivňuje nejen první dojem nového návštěvníka, ale hlavně náladu vlastníka, když se vrací domů. Proto stojí za to věnovat jí dostatek péče. Návrh úpravy předzahrádky před typickým řadovým rodinným domem ve dvou variantách je malým příspěvkem všem, kteří si splnili svůj sen o vlastním bydlení a nyní se zamýšlí nad úpravou.
Obecné zásady pro tvorbu předzahrádek
Styl úpravy daného místa by měl korespondovat se vzhledem domu i charakterem okolí. Jinak bude vypadat předzahrádka v nové městské zástavbě, a jinak podél silnice v uliční vesnické zástavbě. Malému prostoru sluší vždy nejvíce jednoduchost. Úspěch malé zahradní kompozice, jakou předzahrádka bezesporu je, se skrývá v uplatnění jasného a jednoduchého stylu, v souladu a souznění všech použitých prvků s utvářeným místem a prostorem. Malý prostor také pozvedne, použijete-li jen několik prvků a předmětů, ale ve zvětšeném měřítku. Volba druhů rostlin pro předzahrádky: pokud jde o dřeviny (malé stromky, keře), jsou nejlepší výsadby méně vzrůstných dřevin a druhů dobře snášejících tvarování. Aby výsadba nebyla příliš strohá a fádní, je dobré použít také trvalky a okrasné traviny. Snažíme se vybrat druhy, které jsou dekorativní co nejdelší dobu, proto rostliny volíme hlavně podle jejich listů, protože ty rostlinu zdobí mnohem déle než květy.
1. varianta – „oblá“
• netradiční tvarování živého plotu
• místo trávníku oblázky
• opakované použití tvarově kontrastního detailu – buxusových „koulí“
v krychlových květináčích
V této variantě úpravy je důraz kladen na oblé tvary. Jsou tu netradičně tvarované živé ploty, které považuji za nejhezčí způsob vymezení soukromého prostoru pro předzahrádky. Vyšší živý plot vpravo rámuje prostor pro parkování a asi upoutá netradičním tvarováním v prostoru. Nízký živý plůtek po levé straně předzahrádky je méně nápadný, tvoří jen oblouk v půdorysu.
Tři kulovité keříky v hranatých květináčích také pomáhají vytyčit polosoukromý prostor předzahrádky. Doporučila bych sem k výsadbě opět vděčné buxusy, pokud by ale příliš trpěly „vzkazy“ hlavně vyšších psích návštěvníků, vyměníme je za opadavé dřišťály, brsleny, mochny či jiné odolné keře.
Dlažba je v této variantě v některém z okrových pískovcových tónů. Nejhezčí bude asi některá z betonových dlažeb s několika velikostmi pravoúhlých dlaždic, které do sebe zapadají a napodobují svým skladem kamennou dlažbu (typ archia). Zpevnění může být celoplošné nebo jen částečné (jak je naznačeno v půdorysu), tedy vstupní chodník a na něj navazující parkovací pruhy, proložené několika jen vysypanými oblázkovými plochami (plochy nezpevněné, jen s rostlým terénem).
Zmíněné tři díly malých oblázkových ploch u parkovacího místa jsou tu jen pro zpestření. Pokud by ale „naše“ předzahrádka byla v horské oblasti, kde bývá častá bohatá sněhová nadílka, bude lepší celý prostor pro parkování vydláždit, protože spolu se sněhem by majitel odklízel i oblázky. Barvu oblázků předpokládám v barvě dlažby, nebo při použití barevné směsi alespoň částečně ve stejném barevného tónu. Ideální je kačírek, který tvoří směs oblázků v různých přírodních barvách a dobře se proto doplňuje s jakýmikoliv rostlinami. Určitě bych nevolila žádný ostrohranný jednobarevný štěrk v barvě odlišné od dlažby, ani žádnou výrazně barevnou, šedou či bílou drť, protože taková plocha nepůsobí přirozeně.
květ bohyšky
Trávník v této předzahrádce nebude, odpadne nám tak nutnost jeho údržby (a přenášení sekačky interiérem domu, což by právě tady u souvislé řadové zástavby bylo třeba). Veškerý zelený efekt ponesou vybrané rostliny. Dominantní tu bude převislý jehličnan (modřín) uprostřed levé části zahrádky. Stylově podobné si jsou také oblé keře hortenzie u vchodu, kalina vpředu a pnoucí hortenzie na konzoli před okapovými svody v rohu. Další použité rostliny jsou efektní hlavně listem, který působí oproti květům celoročně. Jsou tu dva druhy bohyšek, bergenie a čistec vlnatý ve větší ploše, vzadu za buxusovým plůtkem jsou další kvetoucí trvalky a vysoký trs okrasné trávy. Rostliny v této úpravě již nemají tak stroze vytčený prostor jako v druhé variantě úpravy, několik jich je vysazeno i volně v oblázcích, kde se mohou rozrůstat.
2. varianta – „hranatá“
• tvarovaný živý plot s ostrými hranami
• kontrast hranatých a oblých tvarů
• „vstřícná“ lavička
• malý dekorativní vodní prvek
Hlavním rysem této úpravy předzahrádky jsou ostré hrany, ať u zastřižených živých plotů, u linií dlažby, tvaru malé vodní nádrže či lavičky – to vše přiznává a podtrhuje architektonické pojetí úpravy. V kontrastu s přímými liniemi je pak hlavně živá část zahrádky – rostliny.
Živé ploty nám vymezují pozemek a tvoří rám úpravy. Dominantní je hlavně dvakrát lomený živý plot vpravo. Je z tří plůtků nejvyšší a rámuje jako jednolitá živá hmota drobný vodní prvek – pravidelnou vodní nádrž, doplněnou kovovou plastikou ptáka. Nádrž má velmi jednoduchý tvar pravidelného kvádru a má působit hlavně zrcadlením obrazu na hladině, proto stačí aby
byla jen velmi mělká, což usnadní její údržbu. Jistě si ji brzy vyhlédnou i živí ptáci, jako napajedlo a koupaliště, bude je pak možné dobře sledovat i z obytné místnosti za oknem.
detail
V kontrastu s liniemi hranatých živých plotů celkovou úpravu předzahrádky zjemňují oblé tvary dvou zvolených stromků – převislá jíva u vchodu do domu a převislá moruše vlevo za elektro sloupkem. Linie tvaru dlažby jsou také přímé, v kontrastu k nim jsou na dvou místech v zahrádce kamenné (či betonové) koule. Vpředu u chodníku před okrajem živého plotu má jedna koule i funkci psího patníku – „dog stone“ – místa pro psí „vzkazy“, kterými by jinak značně trpěl okraj tisového živého plotu. Na opačné straně je plůtek z listnaté mochny, tam podobné opatření není tak nutné, protože listnáče díky každoročnímu opadu listů psí značkování lépe snášejí.
Této úpravě předzahrádky bude nejlépe slušet dlažba v neutrálním šedém tónu, stačí kterákoli betonová, s rovnými hranami, v kolmých liniích skladu (ne vyskládaná do oblouků, kruhů a vějířů jako bývá časté např. u žulových kostek). V kontrastu s neutrální účelovou šedou dlažbou by měly v úpravě zářit dva obdélníky sytě zeleného nízkého udržovaného trávníku. Měl by zapůsobit právě čistotou pravidelného geometrického tvaru a zároveň svou vitalitou. Ve dvou místech vymezují „náš“ dům ještě pnoucí rostliny, které budou šplhat po řetízcích či lankách, zavěšených na konzolkách, upevněných na domě (viz nákres detailu nádrže). Za nádrží je to podražec, jehož velké světlé listy pomůžou oživit kout za tmavým tisovým plotem a nádrží, na opačné straně pak neopadavá pnoucí hortenzie.
Další doplňkové výsadby jsou trvalkové. V souladu s učesaným architektonickým a moderním stylem úpravy jsou použity vždy v pravidelně tvarovaném prostoru, nepřecházejí volně jedna do druhé, jak jsme tomu zvyklí třeba u přírodních skupin. V určitém úseku je vždy jen jeden či dva druhy, podle toho jak dlouho a jak moc jsou vybrané druhy schopné ovládnout prostor.
Příklad podobného zútulnění zápraží
umístěním lavičky
Za důležitý detail považuji navrženou lavičku vedle vstupu. Dřív bývaly takové lavičky na zápraží domů běžné, a i když se dnes doba změnila a v domech s námi už většinou nežijí babičky,které tam sedávaly, lavička před domem jakoby nás vlídně zvala k zastavení se, ke zklidnění, a i když na ni většinou asi neusedneme, pozitivní náladu určitě navodí. V našem případě tvar lavičky vychází z linií domu a vejde se sem jen malá, opravdu symbolická.
Text, kresby, fotografie: Ing. Hana Říhová
RUBRIKY
