Myši a potkani jsou spojováni většinou jen s venkovskými chalupami, rekreačními objekty a nebo s rodinnými domky na předměstí. Bohužel se ale nevyhýbají ani novostavbám, popř. panelovým nebo činžovním domům. Jsou prostě všude, a tak je dobré vědět, jak se proti jejich devastující činnosti chránit.
Nejdůležitější je prevence!
Při řešení otázky jak na ně bychom měli vycházet hlavně z prevence. Prvním úkolem je zajistit všude tam, kde se dá výskyt hlodavců předpokládat, čistotu a pořádek. Nenechávejme tedy na zemi zbytky potravin a pokud se někde objeví byť malá dírka, okamžitě ji zaslepíme. K tomuto účelu se hodí třeba sádra nebo omítka určená k opravě prasklin a menších nerovností na stěnách. A na škodu není ani preventivní pokládání pastí a pastiček všeho druhu.
Kdo nám doma vlastně škodí?
Myš domácí je tmavé hnědošedé barvy, má světlejší břicho, protažený čenich, velké uši, oči jako dva korálky, tenký dlouhý ocas, často delší, než je její tělo. Samice má za rok svého života 6–10 vrhů a v každém cca 5–6 mláďat. Její březost trvá jen 3 týdny. Myš má nejlépe vyvinutý čich. Výborně šplhá do výšek, dokáže vyskočit až do výšky 30 cm, je to všežravec a hromadí zásoby. Její denní příjem potravy je 3–5 g. Myš vydrží bez vody i několik dnů, jejími úkryty jsou půdy, prostory pod stropy, různé těsné mezery ve skladištích, sklepích aj.
Potkan nemá jednotné typické zbarvení. Je většinou šedohnědý, má světlejší břicho. Čenich je tupý, má viditelné ušní boltce, tlustý ocas, který je kratší než tělo. Dospělý potkan dorůstá do délky až 30 cm a jeho váha se může blížit až k 500 g. Potkan dospívá ve třetím měsíci života, březost trvá 3 týdny a v jenom vrhu klade 7–10 mláďat. Rovněž i u potkanů je nejlépe vyvinutý čich. Výborně hrabe, plave a šplhá do výšky. Je to všežravec a rád si hromadí zásoby. Příjem potravy u potkana je až 20 g denně. Potkan na rozdíl od myši potřebuje denně pít, a proto si nory buduje v blízkosti vod, kanalizace, odpadů, hnojišť, smetišť, popř. sklepů. Kolonie potkanů brání svá teritoria proti vetřelcům. Jestliže se populace přemnoží, což záhy způsobí nedostatek potravy i úkrytu, nastane migrace potkanů do blízkého okolí.
Jak rozlišit, zda je škůdcem myš, a nebo potkan?
Potkana poznáme podle trusu, který je šedohnědý, oválný, tupě zakončený, až 2 cm velký, dále dle vyhrabané nory, na prašných površích jsou viditelné cestičky a stopy a markantní je také otěr hran, vznikající od břicha. A stejně jako u myši nacházíme i po potkanech viditelné stopy související s hlodáním. Po návštěvě myší zbyde v prostoru typický pach (pižmo), který ucítíme i na větší vzdálenost téměř okamžitě. Dále je to černý trus délky 3–8 mm, stopy po hlodání nebo otisky tlapiček na prašných površích, které přítomnost nezvaného hosta jen potvrdí.
Čím jsou hlodavci nebezpeční?
Způsobené škody od hlodavců, ať už je to myš nebo potkan, jsou velké. Nejen, že nám znehodnotí potraviny požerem, ale hlavně jídlo včetně skladovacích prostor znečistí trusem a močí. A navíc, hlodavci patří mezi původce šíření chorob a choroboplodných zárodků (prasečí mor, paratyfus, weilová žloutenka). Škody způsobené ohlodáváním obalů, izolačních materiálů, dřevěných podlah, potrubí a kabelů jsou také značné, protože způsobují poruchy a ztráty.
Jak hlodavce hubit?
Při likvidaci hlodavců je důležité vybrat vhodnou nástrahu, a to podle druhu hlodavce a prostředí, kde se škůdce vyskytuje (vlhkost prostředí, teplota, zdroj potravy). Dále musíme vycházet i z toho, že myši a potkani mají vynikající čich. Dnešní nástrahy jsou proto voňavé (voní po vanilce, zázvoru…) a velice chutné. Čím je větší chutnost nástrahy, tím jednodušeji dosáhneme dobrého výsledku. Nástraha se nesmí ale rozpadat, plesnivět, zapáchat a také na ní nesmí ulpívat lidský pach. Proto vždy při kladení používáme gumové rukavice. Pokud chceme chytit zatoulanou myšku v domě, jednoduše nám postačí past na myši s chutnou návnadou, ať už je to dřevěná past, plastová cvakačka, past v podobě drátěného domečku na odchyt živých myší aj. Jestliže se nám ale myši vyskytly ve větším počtu (též při prevenci) ať už doma, v hospodářských prostorách, dřevnících, či jinde, je nutné položit deratizační nástrahu. Stejné nástrahy rovněž využíváme při likvidaci potkana. Pokud se ale rozhodnete hlodavce pouze plašit a ne přímo hubit, je vhodné sáhnout po ultrazvukových plašičích myší, které díky nepříjemnému zvuku myš vyplaší, ale nemusíte mít strach, plašiče jsou pro člověka neslyšitelné.
Jaký rozdíl je mezi návnadou a nástrahou?
Návnada – slouží pouze k nalákání hlodavce, neobsahuje jed. Nástraha – návnada, která obsahuje jed. Dnes je na trhu celá řada nástrah, a tak si pojďme říci, jak se v takové nabídce vyznat a orientovat? Nástrahy mohou mít nejrůznější podobu (otrávené zrní, peletky, měkké polštářky, parafínové bloky). Všechny tyto typy nástrah obsahují chutnou a voňavou návnadu – antikoagulant (látka, která snižuje srážlivost krve a zvyšuje prostupnost krevních cest, hlodavci tak hynou postupným vnějším i vnitřním vykrvácením), dále hořké ochucovadlo (látka, která díky své hořké chuti omezuje riziko náhodného požití nástrahy dětmi, domácími zvířaty, hlodavcům ale nevadí) a v neposlední řadě také stabilizační látky.
Nástrahy v podobě zrní – tato nástraha v podobě otráveného zrní obohacená o aroma a ochucovadla je vhodná do uzavřených suchých prostor. Je použitelná nejen pro myši, ale i potkany a krysy.
Pelety – chutná nástraha v podobě peletek je vhodná do uzavřených suchých prostor. Chutnají myším, potkanům i krysám. Pelety označené názvem MIKRO mají povoskovaný povrch a jsou vhodné i do vlhkého prostředí. Můžeme je tak použít jak proti myším, potkanům a krysám, tak také proti hryzcům nebo hrabošům. Pelety, které jsou rozdrobeny, hlodavec nesežere.
Měkké návnady (sáčky) – měkká konzistence, velice chutné, vysoká stabilita a účinnost. Jsou optimální do suchých i vlhkých prostor a chutnají potkanům, myším, krysám, hrabošům i hryzcům.
Parafínové bloky – nástraha v podobě voskových bloků je stabilní, chutná a rovněž vhodná do vlhkého prostředí. Chutná nejvíce potkanům a krysám, méně pak myším.
Barva nástrahy na likvidaci hlodavců vliv nemá, protože hlodavci jsou barvoslepí. Zabarvení nástrahy má tudíž jen upozornit lidi, aby nedošlo k záměně za krmivo pro zvířata. Ve většině případů nám barva nástrahy na první pohled také říká, jaká účinná látka je v ní obsažena.
Přípravky na deratizaci pokládáme na deratizační misky, které případně vhodně upevníme nebo maskujeme. Nejvhodnější a nejbezpečnější je způsob umisťování nástrahy do jedových deratizačních staniček, protože takto umístěná nástraha nemůže být hlodavci roznesena po ploše. Staničky také zabraňují přístup k nástraze, a chrání tím zvířata a děti před kontaktem s ní. Nástrahu je nutno kontrolovat po 3–5 dnech, popřípadě ji doplňovat po tu dobu, dokud odběr nepřestane.
Mohou nastat nějaké problémy?
I to je možné, protože hlavně potkan je velice inteligentní zvíře a trpí tzv. neofobií (strach z nových věcí). Pokud se v jeho blízkostí objeví nová věc, snaží se jí vyhýbat. Jedná-li se ale o potravu, nejprve jsou vysláni komunitou na průzkum a vyhodnocení situace slabší jedinci nebo kusy, jež jsou v hierarchii na nejnižším společenském stupni. Pokud se nám stane, že narazíme na chytrost hlodavců, je na místě využit tzv. předvnadění. To spočívá v tom, že hlodavci předkládáme návnadu a až si zvykne ji pravidelně odebírat, teprve pak do ní přidáme otrávenou složku. Tím se zabezpečí vyhubení celé kolonie. Další problém může nastat i v případě, že je nástraha sice položena, ale hlodavec ji neodebírá. To se děje především v těch případech, kdy mají myši nebo potkani dostatek jiné potravy a nic je tedy nenutí k tomu pozřít otrávenou nástrahu.
Všechny přípravky používejte bezpečně a před aplikací si vždy přečtěte údaje na obalu nebo příbalovém letáku!
Připravila: Ing. Zdeňka Zajícová
RUBRIKY
