Zahrady mohou být různé. V našich podmínkách bývá jejich základem pečlivě udržovaný trávník a okrasné nebo ovocné stromy. To ale není případ té, na kterou vás pozveme v této reportáži…
Zahrada, kterou jsme nedaleko Prahy navštívili, je v mnoha směrech výjimečná. Mezi její dominanty patří novostavba rodinného domu, který je celý obložen kamenem, najdeme tu okrasné jezírko s kapry Koi, do terasy zabudovanou masážní vanu a vysázena je zde také malá vinice. Celkově se tato realizace podobá spíše středomořským než evropským zahradám.A aby toho nebylo dost, je třeba uvést, že vše je dílem jedné velmi podnikavé a šikovné ženy, která v domě se svou dcerou a přítelem bydlí.
Pozemek, na kterém se zahrada i dům nacházejí, patřil původně babičce současné majitelky, později pak její matce, od níž ho do svého vlastnictví převzala nynější paní domu. A ta se rozhodla, že na něm postaví dům, ve kterém bude trvale bydlet a do nedaleké Prahy jen dojíždět za prací. Lásku k zahradě, k rostlinám a k práci s nimi získala paní Eva od svého dědečka, který byl sice vysokoškolským profesorem, ale za minulého režimu směl dělat pouze zahradníka a zahradu na tomto pozemku po celý život zveleboval. Z dětství nabyté zkušenosti se později hodily, protože v době, kdy tuto podobu zahrady zakládala, už bylo jasné, že ji buduje na pozemku, který je na skále, kde je málo vody. V návaznosti na tento fakt pak věděla i to, kam které rostliny sázet. Hlavně uměla vybrat takové druhy, které ke svému životu tolik vláhy nepotřebují.
Zahrada je složena z rostlin, které bychom možná hledali spíše někde ve Středomoří. Jedná se o druhy, které snáší nebo dokonce vyžadují plně osluněnné stanoviště a méně vody. Co se týče domu, čerpala majitelka inspiraci ze svých cest po celé Evropě, kde ji zaujalo hlavně Toskánsko nebo jižní Francie. A protože se jí líbila i tamní architektura, snažila se některé její prvky přenést i na svůj nově budovaný dům. Jedná se například o střešní krytinu a podobu střechy. Nebo i fakt, že tamní stavby jsou z kamene.
Samotný dům prošel ještě před stavbou dokonalou projektovou přípravou. Půl roku si jeho majitelka kreslila na všechny možné papíry, které měla po ruce, konečnou podobu včetně mnoha pro ni důležitých detailů. Poté následovala spolupráce s kamarádkou, stavební architektkou, která se ale nakonec odehrávala pouze v oblasti poradenství, protože paní domu je svérázná osobnost a dům chtěla mít přesně podle svých představ. Řídila se totiž nekompromisně tím, že ona v něm bude bydlet, a tudíž se v něm chce cítit co nejlépe. Kromě zahrady orientované na jih najdeme u domu také terasu, na níž je umístěna velká „vířivka“. V podstatě se jedná o největší hydromasážní vanu, která byla v dané době na trhu k dostání. Kromě masážních trysek má i protiproud, dá se v ní tedy docela dobře plavat. Trochu problém byl ale s její instalací, který souvisel s jámou, do které ji měla servisní firma osadit. Technikům se zdála ze začátku malá, ale nakonec se vše vyřešilo a v současné době je vana plně funkční. Protože musí být voda v ní v zimě ohřívána alespoň na 15 stupňů Celsia, vířivka je běžně v provozu i v dobách, kdy je sníh či mráz, a dá se tak s trochou nadsázky přirovnat k japonským přírodním lázním on-sen.
Samotný dům je exponován na jih a jižní stěna je bohatě prosklena. Díky tomu, a to i v případě, že je venku pod nulou, se dům dokáže sám vlivem dopadajícího slunečního záření ohřívat. Jinak je z hlediska energetického k dispozici i tepelné čerpadlo a také krb, v němž se v případě potřeby topí buď dřevem, nebo dřevěnými peletami.
Zajímavostí domu je jistě i to, že uvnitř nenajdeme nikde žádnou dlažbu nebo obklady. Je to z toho důvodu, že podle majitelky se časem každá, i sebekrásnější a dražší dlažba okouká, což se u kamene stát nemůže. Kámen je totiž možné brát jako živý organismus, který se proměňuje, a neustále na něm nacházíme něco zajímavého. Součástí interiéru je i velmi netradiční kamenná mozaika, rovněž práce majitelky. Její vznik je vázán na to, že se v domě začalo topit v krbu a strop nad ním se očoudil. A paní domu místo toho, aby povolala malíře a malbu nechala obnovit, vzala do ruky tužku, přesně obkreslila okraje zašpiněného místa a rozhodla se, že na daném prostoru vytvoří plochu, jež bude omyvatelná. Tak vznikla z malých mramorových destiček (1 krát 1 centimetr), které byly nařezány z klasických obkladových desek, podoba stromu…
Stejně jako dům je v našich středoevropských podmínkách naprosto netradiční i zahrada. První věc, kterou bude každý návštěvník asi obdivovat, je malá soukromá vinice. Ta je zde proto, že paní Eva pobývala delší dobu v Itálii, kde se naučila pít víno. A protože věděla, že má doma pozemek, který se rozkládá na teplém jižním svahu, bylo jí jasné, že určité odrůdy vína zde pěstovat půjdou. A nutné je zdůraznit i to, že kromě účelovosti, kterou vinice bezesporu splňuje, se jedná i o velmi malebný estetický prvek, který je v české zahradě absolutně netypický. Další netradiční rostlinou je levandule, na kterou majitelka nedá dopustit i přesto, že po dobu dlouhých let, kdy se o ni stará, neustále ji stříhá či opečovává, se u ní projevila na tuto bylinu alergie.
Co se týče vinice, zde opět můžeme opět trochu zabrousit do historie a uvést, že jedna z odrůd, která zde roste, se jmenuje Nero Fragola a dělá se z ní Fragolino, víno, které má velmi příjemnou chuť po jahodách. Vzpomínkově je toto víno vázáno na dobu, kdy měla majitelka domu a přilehlé zahrady jako dítě mononukleózu a maminka jí do nemocnice nosila hrozny právě tohoto stolního vína. Kromě této odrůdy je zde zasazeno i několik jiných, které pochází z místních zdrojů a ctí určitou tradici. Ta totiž po vzoru moudrosti našich předků říká, že pokud zakládáme vlastní zahradu, máme obejít sousedy, seznámit se s nimi, zeptat se a podívat, co jim v daných podmínkách dobře roste, z čeho mají užitek, a to v podobě rostlin vysadit alespoň v malém dílu i na naši zahradu. Tak se tomu stalo i zde. Stejně jako o celou zahradu, stará se paní domu sama také o vinici. Víno umí nejen ostříhat, pohnojit a sklidit,
ale samozřejmě se vyzná i v ochraně proti chorobám a škůdcům. Jednoduše by se dalo říci, že je z ní docela dobrá vinařka.
Samotná zahrada se dá rozdělit, tak jako všude jinde, na část užitnou a okrasnou. Užitková je z hlediska skladby rostlin koncipována tak, aby bylo možné zhruba od poloviny května až do zámrazu neustále sklízet nějaké ovoce nebo zeleninu. První bývá k dispozici kamčatská borůvka, následují jahody, ať lesní nebo šlechtěné, dále pak rybíz (červený, černý a bílý), maliny, najdeme zde i jostu či nektarinky a vysazeny jsou tu také fíky, které ale zatím ještě neplodily. Z klasické zeleniny se zde pěstují okurky, rajčata, dýně, cukety, tykve a zapomenout nesmíme ani na bylinky (rozmarýn, libeček, dobromysl), petržel, nebo několik druhů feferonek.
Majitelka zkoušela pěstovat i brambory, ale protože je vysadila na kompost, po krátké době je přerostly dýně. I když se z hlediska produkce nejedná o žádné velkopěstitelské množství, paní Eva razí zásadu, že ovoce a zelenina z vlastní zahrádky chutná daleko lépe, než kupované, a to i ve farmářských obchodech. A důležité jsou takto získané plodiny i pro následné zavařování a konzervaci na zimu. Další zajímavostí této realizace je jezírko, které navazuje na dům. Jeho stavba začala v roce 2003 a samozřejmé je, že opět prošla zajímavým vývojem. Původní představa stavitelky byla taková,že vznikne vodní nádrž, která nebude mít žádnou technologickou část (přírodní koupací biotop bez filtrační jednotky), budou v ní plavat ryby a o čistou vodu se postarají rostliny. Postupně se ale ukázalo, že tato myšlenka není úplně ideální, protože voda začala zelenat a bylo jasné, že bez klasické filtrační jednotky nikdy čistá nebude. Následně tedy byla k jezírku přidána potřebná technologie zakrytá stylovým domečkem se šikmou střechou. Z hlediska výčtu techniky se nejedná o nic složitého, hlavní částí je uzavřený tlakový biologický filtr s kaldnes, dále UV lampa, rozvody a přepad. Protože byla filtrace doplněna až po realizaci jezírka, nemá nádrž gulu a voda je do filtru přiváděna klasickým ponorným čerpadlem. Přečištěná se pak do jezírka vrací zpět na dvou místech.
Jedním z výrazných prvků této zahrady je i kamenná cesta, po které člověk do domu přichází, anebo rodinné sídlo a zahradu opouští. Stejně jako všechno zde i cesta vznikla poměrně zajímavým způsobem. Majitelka domu totiž nechtěla mít cestu dlážděnou jen kamennými prefabrikáty, a proto se domluvila se známým kameníkem, který jí za odvoz věnoval odpad, vznikající při výrobě pomníků. Ten byl přivezen na zahradu a z něj pak bylo stejně jako z mozaiky v domě složeno dané aranžmá. V podstatě se jedná o jakousi symboliku jezírka, kdy oko představuje prameniště. Z toho natéká voda do jezírka a z něj pak odchází řečištěm potoka. A možná by se při troše fantazie dalo mluvit i o tom, že z oka vychází proud slz, který jezírko naplňuje. Ostatně dcera majitelky domu o něm říká, že se jedná o jezírko smutku.
Autor článku, fotografie: Ing. Jan Stropnický
RUBRIKY
