Pojďte se spolu s námi podívat do rakouské metropole, kde v městské čtvrti Döbling najdeme městský park Setagaya. Veřejně přístupný prostor pro odpočinek a načerpání nových sil vybudovaný v asijském duchu.
Setagaya-park, otevřený v květnu 1992, vděčí za svůj název partnerství hlavního města Rakouska s tokijskou městskou částí Setagaya. Jeho architektem je již zesnulý profesor Ken Nakajima. Některé prvky v parku – vstupní bambusová brána, kamenná lucerna, malá kamenná pagoda a čajový domek – jsou přímo darem z Japonska. Samotný objekt leží sice jen několik desítek metrů od poměrně frekventovaných ulic města, ale díky své vyvýšené poloze částečně na uměle vytvořených valech země, je dokonalou oázou klidu. Není bez zajímavosti, že v jeho sousedství se nachází domov pro seniory. Park ve stylu krajinné zahrady (jap. cukijama) je přibližně obdélníkového tvaru o velikosti zhruba 40 arů a jeho návštěvník je nucen během své pouti překonat, jak už je v těchto typech zahrad obvyklé, malé „převýšení“. Cesta parkem má symbolizovat cestu člověka životem.
Do parku se vstupuje v jeho „spodní“ části bambusovou bránou tokusabari po schodech obklopených tvarovanými dřevinami, oplocenými jednoduchým bambusovým plůtkem. Po pravé straně před bránou je zasazen kámen s vyrytým textem, zvaný Furomon, brána věčného mládí a dlouhověkosti. Kámen ujišťuje návštěvníka parku o tom, že vstupuje do krajiny ráje.
První výrazný objekt, na který narazí návštěvník parku, dřevěný čajový domek, navodí iluzi potřeby koupit si vstupenku a občerstvení. Nic takového se tu ale sehnat nedá. Čajový domek, který činí přilehlé bambusové houštiny částečně tajuplnými, ale není klasickou čajovou chýší. Působí spíše symbolicky, není běžně přístupný a přes plexisklo si lze prohlédnout velmi stroze vybavený interiér. Úzká, zastřešená terasa domku se klene nad hladinou přilehlého jezírka a umožňuje příchozímu sledovat nejen dění v něm, ale i panorama celého parku. Nepříliš hluboká voda je tu překvapivě čistá a pod hladinou se prohánějí hejna ryb, tvořená převážně červenými karasy a zlatými jeseny. Na hladině, částečně zakryté listy leknínů, lze sem tam spatřit rychle plovoucí vodní želvy.
Zatímco levá strana břehu jezírka nabízí pohled na pozvolna se svažující, štěrkem vysypaný břeh s velkými kameny a zaštipovanými nízkými borovicemi, při pohledu napravo je možné vidět kamennou lampu Kotoji obklopenou keři. Na pozadí této scenerie jsou pak vzrostlé stromy, které nabízejí po celý den stín. Tyto jsou ovšem mnohem starší než samotný park. Nejzajímavější scenerie, pozorovatelná z terasy domku, se nachází přímo proti ní. Na protilehlém břehu ústí do jezírka potok, pramenící v horní části parku. Místo ústí je navíc umocněno jakýmsi splavem, kdy se voda z potoka prodírá do jezírka mezi kameny. Není to ovšem jediná kaskáda toku. Ty další jsou už lépe pozorovatelné z dřevěného můstku, překlenujícího vodu potoka nedaleko samotného jezírka. Most je zajímavý tím, že jeho zábradlí je velmi nízko, má ryze dekorativní charakter a jeho výška je přizpůsobena tomu, aby nenarušovalo scenerii potoka a břehů s pečlivě udržovanými dřevinami.
Vrátím-li se ke kaskádám, pak je tu i jedna živá, z říše rostlin. Jen několik desítek centimetrů od mostu splývá přes hrany velkého kamene, nacházejícího se na břehu potoka a porostlého nízkými dřevinami, mechem a kapradím, zářivě červený dlanitolistý javor Acer palmatum var. Seigen. Můstek je zároveň jakýmsi neformálním předělem, rozdělujícím park na dolní část s jezírkem a horní partii, která je díky tvarovaným dřevinám, zákrutám koryta potůčku a kamenným, bambusovým a dřevěným prvkům členitější. Horní část parku nabízí také dostatek zajímavých průhledů na jednotlivé prvky a scenerie. I tady návštěvník přechází na čtyřech místech přes potůček, ale tentokrát už jen po zděných, kamenných přechodech. Opodál nejširšího z nich stojí u cesty kamenná pagoda nanaso-to. Ta zaujme nejen svou výškou, díky níž je dominantou mnoha pohledů, ale pro našince je také nepříliš obvyklým kompozičním prvkem zahrady, jakkoliv je v Japonsku velmi rozšířena.
Potůček, který od svého pramene až po ústí do jezírka kopíruje tvar písmene „S“ (viz plánek), je „vylepšen“ bočním kanálem, čímž se vytváří jakýsi ostrov. Zároveň tu v korytě „spojnice“ ústí jednoduchá, bambusová vodoteč, která napájí studánku tsukubai. Samotný pramen potůčku leží prakticky v nejvyšším bodě zahrady a je vytvořen tak, že voda vyvěrá z přirozeně působící nádržky, vydlabané do velkého, okrouhlého kamene. Celé koryto potůčku je vysypané kameny, na několika místech doplněno vlhkomilnými rostlinami, na „horním toku“ převážně kosatci, a v jeho horní části je umístěno několik kamenů dramatických tvarů a členitého povrchu.
Co se týče vegetace, je spíše strohá, i když zde můžeme najít kvetoucí Forsytie, okrasné slivoně a magnolie, stejně tak jako různé druhy kvetoucích rododendronů, rostoucími prakticky ve všech částech zahrady. Kromě procházky po udržovaných cestách je dobré vyčlenit během návštěvy také trochu času k posezení na některé z laviček, stojících po obvodu parku či při vnější straně okružní cesty.
Návštěva tohoto místa, které je důstojnou a do značné míry i autentickou ukázkou japonské zahradní tvorby v evropských podmínkách, se může stát pro čtenáře internetového magazínu vítaným zpestřením návštěvy Vídně třeba již letos na jaře…
Text a foto: Tomáš Homola
RUBRIKY
